Úloha žen v dnešní politice a společnosti

   Jedna z reakcí na něj nás přinutila se vrátit k již párkrát v historii inadhledu probírané problematice. Tedy k roli ženy v dnešním světě. Nejdříve otázka čtenáře. Citujeme pana Petra Dufka: „Domníváte se snad, že kdyby vládnul v Německu v období přistěhovalecké krize muž, že by to bylo lepší? Myslíte, že by všechny ty lidi ihned deportoval zpět do vlasti? Nezavání to trochu vaším šovinismem? A nestrašíte zbytečně lidi?“

  Vzápětí přidáváme rychlou odpověď autora článku:

  „Ženy v politice ve velkém měřítku a na nejvyšších funkcích je výmysl poslední doby. A když vedou i armádu, celé vlády atd., je svět v nepořádku, což se také projevuje. Jsou snadněji směrovatelné, manipulovatelné, emociálně křehké. Vychází to z jejich historické i biologicky nastavené funkce ve společnosti. Existovaly výjimky, z nichž se teď udělal standard. Jen hlupák si to neuvědomuje a nechápe podstatu záměru, kterým je oslabit postavení muže. Copak nevnímáte, že s výjimkou Evropy jsou jinde ženy u moci minimálně? A kde řádí ženy, tráva neroste. A klidně mne nazývejte šovinistou.“

  Ta odpověď je zkrácená natolik, aby si ji pan Dufek přečetl. Ale pojďme ji rozvinout. Za dlouhou dobu existence lidstva známe jen procentuální minimum případů, kdy žena zastávala ve společnosti vedoucí úlohu. Její fyzická konstituce, schopnost rodit děti a být ozdobou společnosti i rodiny jí prostě předurčuje k jiné roli, než je být na vrcholu mocenské pyramidy. V minulosti se jen zřídka na tento post dostávaly a i tehdy byly obklopeny schopnými muži, kterým nakonec podlehnuly. Císařovny, královny, předsedkyně vlád, kolik jich znáte, které skutečně vládnuly národům? Namátkou – Kleopatra, Marie Terezie, Alžběta II., Indíra Gándhíová, Margaret Thatcherová, jistě by se našlo do posledního přelomu tisíciletí ještě pár dalších. Možná tu je ještě plno takových, které dokázaly své manžely přesvědčit o vlastní dokonalosti a vedly státy přes postel a slabost vládců, ale to už je sporné a za dlouhou dobu existence lidstva se prostě pár slabochů díky dědičným funkcím k moci dostat muselo.

  Reálně tedy až do současnosti společnost vedli muži. V politice byli vždy mnohem výkonnější, názorově stabilnější, silnější a důslednější. Ženy už ze své podstaty žijí mezi sebou v mnohem konkurenčně vysilujícím boji, jsou intrikářské a vždy bývaly velmi pracovité a vytrvalé, bohužel i po stránce emocí snadněji podléhající. To vše vycházelo z podstaty péče o rodinu, boje o kvalitního samce a potřeby ochraňovat své děti. Ženy byly doma, muži většinou mimo domov, i když třeba jen pracovali na vedlejším poli. Natož když sloužili mnoho let v armádě. Ženy pravidelně následovali muže, opačný směr byl vždy výjimkou.  To je historický fakt.

  Současná doba má tendenci měnit staré pořádky. A to nelogicky, bez respektu k přírodním zákonům i k podstatě samotné. 2.světová válka znamenala především v Evropě velký úbytek mužů, a přestože příroda v tu chvíli přestavila reprodukci a rodilo se mnohem více chlapců než dívek, ženy musely ukázat svou sílu. Navíc si moderní společnost začala hrát na rovnoprávnost, která tu samozřejmě byla, ovšem ovlivněna tím, kdo je k čemu stvořen. Snaha nastavit ji úplně všude zdevastovala vše, co mohla. Součástí počátku 3.tisíciletí se ženy začaly dosazovat všude tam, kde dosud byli muži. Podívejte se na složení vlád a parlamentů, správních rad a různých předsednictev v druhé polovině minulého století (ať nejdeme zbytečně daleko do historie), a nyní. Především Západ se úplně pomátnul a změnil, Evropa nejvíce. A zároveň se podívejme, kde ten Západ nyní je.

  Skandinávské země vedou převážně ženy. Migraci v Německu prosadila Merkelová. Leyenová devastující Evropu dělá vše proto, aby v Evropské komisi bylo co nejvíce žen. Evropský parlament je jich plný. Vymýšlí se kvóty na procentuální zastoupení žen ve vedení firem, kdy nerozhodují schopnosti, ale podstatný je poměr zastoupených pohlaví. Ženy jsou z pozice ministryň v čele evropských armád, někde velí diplomacii (Lipavský také není zrovna chlap), význam mužů je potlačován a jejich ego likvidováno systémem rovnoprávnosti. Když si poté přečtěte, že muži obětují vzestup a kariéru tomu, aby mohli být na mateřské, pak už se nelze divit LGBT zvrhlostem a přeskupení sil mezi mužem a ženou. Pokud si někdo myslí, že to není záměr, je tu jedna perlička.

  Podíváte li se na žebříček nejmocnějších, nejbohatších lidí na světě, vynecháte rozvodové zlatokopky a dědičky svých otců, případně zesnulých manželů za života budujících velké firmy, narážíte jen na mužská jména. Musk, Gates, Schwab, židovské elity, Bezos. Neznáme žádnou sovětskou, ruskou, čínskou, americkou prezidentku, protože vést mocnosti prostě nemohou. Vynechali jsme islámské státy, tam ženě ani nepodají ruku a vědí proč. A i když je někde prostě dosadí do vysoké politiky, většinou způsobují jen chaos. Je li žena politicky skutečně na vysoké úrovni, má post takový, jako třeba Zacharová v Rusku. A upřímně, právě ona by si Leyenovou, Pekarovou a plno dalších namazala na chleba s takovou lehkostí, s jakou to většina dalších nikdy nedokáže. Kdo tedy reálně stále vládne a koho si tito lidé vybrali za sluhy? Kdo je ovladatelnější? Jsou to ženy a oslabení muži. Že Petře Fialo?

  Naše úcta k ženám míří jinam. Jsou to skvělé matky, krásné partnerky obdivuhodně zkrášlující svět. Dokážou být dobrými hospodářkami, jsou li k tomu vychovány. A především jdou historií po boku mužů a doplňují je tam, kde jim příroda určila. Současnost je se vší svou emancipací obrovský omyl a jeho následky jsou patrné. Každé ze dvou pohlaví má své předurčení. Muži umírají v bojích, živí rodiny a chrání je, loví a těžce fyzicky pracují. Jejich ego, hravost, vynalézavost a potřeba objevovat další výzvy jsou geneticky dané stejně, jako ženám schopnost přivést děti na svět, udržet je při životu, pečovat o ně i o muže, vytvářet domov. Za to je milujeme, vážíme si jich. A pokud si role mění, porušují přírodní zákony. Zdá se vám, že je to šovinismus?

Jindřich Kulhavý