Věší nám bulíky na nos
www.inadhled.live Letošní počasí je sice dle nedůvěryhodných médií teplotně v porovnání s dlouhodobými teplotami naprosto normální, my však vnímáme něco jiného. Přestože jsou prázdniny za dveřmi, dosavadní teploty jsou nenakloněny koupání, opalování a nošení krátkých rukávů. Přestože jsou lidé natolik natěšení, že v kraťasech chodili už v dubnu, soudný člověk musí konstatovat, že je prostě chladněji, než jsme byli zvyklí. A není to jen letos, i loni to bylo podobné.
To vše nebrání věčně prolhanému Seznamu v uveřejnění odborného článku o zděšení vědců popisujících prudké oteplování planety. Samozřejmě se z něj dozvídáme, že ubyl led na Antarktidě i Arktidě, teplota oceánů se razantně zvýšila už v červnu (což je totální nesmysl, protože na jižní polokouli přichází zimní období) a pravděpodobně z vesmíru modrá planeta mění vzhled a jeví se mimozemšťanům nás pozorujících na oranžovou. Snaha obhájit Green Deal je směšná a realita se rozchází s tím, co do nás lámou. I kdyby byly za sebou jdoucí tři totálně vymrzlé měsíce s teplotami hluboko pod standardem a přišel by teplý týden s letními teplotami, bude se hovořit o nastupujícím horku, které sežehne Zemi. Maminky na pískovištích si už měsíc povídají o obrovském suchu u nás, přestože při pohledu do studny musí být každý její majitel optimistou. Hladina v ní je vysoká. Jenže je třeba strašit a přesvědčovat o tom, že se bez zásadních opatření proti klimatickým změnám neobejdeme, takže budou přinášena fakta, která nás mají ujistit o pravdivosti teorie o nastupujícím přehřívání Země. A nejlepší jsou ty, které se nadají ověřit.
Přestože ještě v zimě skutečně odborné publikace uváděly zvyšující se množství ledu na obou pólech, Seznam tvrdí pravý opak. Vzpomeňte si na to, jak se díky jeho tání měly potápět Benátky a Maledivy, zatápět se Holandsko. A kde nic tu nic. Na Maledivách se dále luxusně dovolenkuje, Benátky čelí zvyšováním všech možných poplatků přílivu nikoliv mořskému ale spíše turistů, a ani jiná pobřeží nezaznamenávají vzestup hladiny. Dalším strašákem je tání ledu na Sibiři a permafrostu, v němž se ukrývá velká zásoba vzácných plynů označovaných jako skleníkové. Jenže v minulosti byly doby, kdy Sibiř úplně zatuhlá nebyla, přesto se život na planetě nezastavil. Největším nebezpečím pro ni je střet s jiným kosmickým tělesem, případně nějaké změny přímo na Slunci. Ani jednu z těchto událostí však nejsme schopni ovlivnit. Je li lidstvo předurčeno ke zkáze, pak nikoliv kvůli CO2, ale jsou tu daleko méně bránitelné situace, které mohou rozhodnout o našem osudu.
Narazili jsme na CO2. Momentálně je na planetě mnoho činných sopek. Jedno odplivnutí některé z nich znamená násobek vypuštěného CO2 proti tomu, co vyprodukuje člověk. Planeta se s tím dokáže bez problémů vypořádat již miliony let a jedinými, komu to vadí, jsou připitomělí politici a vychytralí obchodníci se strachem. Lokální katastrofy jakožto následky erupcí jsou prostě přírodními úkazy. Tsunami, láva, popel, to vše je sice průvodní jev, ale nikoho ještě nenapadlo hasit či chladit sopky. Za prvé by to k ničemu nevedlo a za druhé by to bylo proti přírodě. Skrytou bombou je oblast Yellowstonského parku, v němž je supervulkán. Jistě jde o velmi nebezpečnou oblast a jeho výbuch bude mít následky pro celou planetu, ale opět je z našeho pohledu neovlivnitelný a je třeba žít s vědomím, že lidstvo je dost možná jen jednou etapou života na Zemi. Planeta může mít pro nás plno překvapení, nikoli ne úplně neočekávaných. Čím jí ubližujeme, to je naše snaha ovlivnit pomocí chemie a technologií počasí na ní.
Blbnutí kolem jejího oteplování je především obchodní strategií a snahou udržet nás ve strachu. Elektroauta jsou toho zářným příkladem. Kdo navštívil Afriku, Gruzii, Pákistán, Írán, velké plochy USA, Ruska či třeba Indii, o Jižní Americe nemluvě, ten jistě pochopil, že současně využívaná technologie v podobě nabíječek a baterií patří do šrotu již před jejich zavedením. V těchto oblastech je to prostě nepoužitelná, i kdyby se akumulátory vyráběly ze snadno dostupných materiálů. Roztahat miliardy km vodičů po Zemi, zajistit dostatek zdrojů elektřiny a rozmístit stovky milionů nabíječek je prostě fantasmagorický vlhký sen novodobých organizátorů našich životů. Dokonce i v samotné Evropě, která má reálně nejlepší podmínky, jsou elektronesmysly ukázkou toho, o jakou blamáž se jedná. Vynecháme li velká města či hustě obydlené oblasti, kde elektromobilita může najít omezené upotřebení, všude jinde je to jen špatná a předražená náhražka dosavadní dopravy. Je evidentní, že nejde o snahu uvažovat logicky a ekonomicky, to by muselo přestat zásobování většinou zboží přes oceány. Elektroauta se mají stát nástrojem k omezení pohybu nás všech. A to netvrdíme, že jejich vývoj nemá pokračovat, jednou mohou skutečně nahradit spalovací motory. Ovšem více než stoletý vývoj nás dovedl k těžkým bateriím vyráběných z nedostatkových surovin a nabízejících nedostatečné možnosti využití ve srovnání se spalovacími moderními jednotkami.
Cesta k využití elektřiny vhodné k dopravě po celém světě bude ještě příliš dlouhá a nepovede přes dobíječky a nepraktické baterie. Nicola Tesla by k tomuto tématu měl o mnoho desetiletí po své smrti co říct. Ani oteplování planety není tím, čím nás krmí. Jednotlivé fáze klimatu se opakují v určitých sinusoidách a současnost je spíše podprůměrná. Chceme li skutečně něco dělat pro Zemi, je třeba lépe nakládat s odpady, a především omezovat množství plastů a zbytečnou nadvýrobu. Jistý návrat k přírodě a úcta jí projevovaná by nebyly na škodu. A to se k ní můžete klidně přiblížit autem či na motorce. Její krása je nesporná. Neskákejme na špek klimatohysterikům. Vrátili se k nám vlci, bobři, daří se i jiné zvěři. I to je důkazem toho, že člověk nehubí planetu. Ta má tuhý kořínek, vlastní zákony a hlavně, až si zamane, změní na svém povrchu vše, aniž bychom měli šanci to ovlivnit.
Jindřich Kulhavý
