Vznik Československa, zánik České republiky
www.inadhled.live 28.říjen je již po více jak jedno století dnem, kdy si připomínáme vznik Československa. Tedy samostatného státu, který mohl být v dalších letech významnou součástí evropského vzestupu a průmyslového vývoje v regionu. Po prvorepublikovém progresu však přišla 2.světová válka spuštěná nacisty s jistým přihlížením tehdy údajně spřáteleného Západu. Ta rozlet Československa zabrzdila.
Po konci fašistické okupace, vyhnání nacistů a jejich národních soukmenovců tu ještě 3 roky trvala naděje na návrat k prvorepublikovým ideálům. Bohužel únorové události roku 1948 jim daly sbohem a komunisté ideologicky spjatí se Sovětským svazem dokonali morální úpadek. Jestliže Sověti (nikoliv jen Rusové, ale také obyvatelé Pobaltských států či dalších svazových republik) dokázali za války zatlačit Němce zpět do Berlína, pak později ti samí bohužel ukázali, že si osvobozená území dokážou ideologicky podmanit. Samozřejmě to bylo o dostatku ochotných funkcionářů terorizovat vlastní spoluobčany v zemích, kde byl šířen socialismus. A u nás se jich našlo mnohem více, než tomu bylo například v Jugoslávii.
Po překonání prvních deseti let po státním převratu v roce 1948 přišlo jisté vzepření se moci, ale většinou Ukrajinci obsazené moskevské politbyro si povolalo přední Čechoslováky na kobereček a vystrašený Dubček se stáhnul. Plno našim občanům se podařilo emigrovat, nicméně tanky Varšavské smlouvy zaúřadovaly a nastala normalizace. Nutno konstatovat, že rebelství v tehdejší generaci zůstalo a komunistům došlo, že musí částečně povolit otěže, byť pod dohledem všude přítomných agentů STB. A ČSSR se pomalu stala v prostředí RVHP hospodářsky asi nejvyspělejší zemí a pro Západ byla později velmi zajímavou kořistí předurčenou k vydrancování. Neidealizujme si roky 1970-1989, ale i tak je třeba si uvědomit, že tu všichni měli práci, co jíst a postupně i kde bydlet, byť nazývat paneláky luxusem by bylo jistě hloupé. Jezdilo se na chaty, chalupy, moře bylo pro vyvolené, pokud jste nezamířili do NDR či do Polska.
Další roky po tzv. Sametové revoluci už pamatuje většina současné generace. Zpočátku nadšení a radost, později rozčarování a jistá nedůvěra. Nyní spíše vztek a poznání toho, jak naivními jsme po roku 1989 byli. Politická reprezentace rozkradla či rozprodala stát, vlezla hluboko do americké řiti a podvolila se Německem vedené Evropské komisi vládnoucí Evropské unii. Předposlední vláda si nechala nadiktovat covidovou strategii likvidace osobní svobody, ta poslední spustila ukrajinizaci a je ochotná chválit nacismus, migraci i ekonomickou zkázu v podobě Green Dealu. Oslava dne vzniku již dávno rozpadlého samostatného Československa je tou největší ironii, kterou lze v České republice nyní zažít. Zvláště, když bylo nedávno eurounijní právo nadřazeno naší Ústavě a její text se tak stal pouhým literárním dílkem bez právního podkladu.
Samostatná a skutečně svrchovaná Česká republika již neexistuje. Následuje tak rozložené Československo, na které vzpomíná už jen starší generace. Nemáme svou ekonomiku, politiku, armáda je torzem té minulé. Právně podléháme Bruselu, záměrně vytvořená protiruská hysterie nás stojí mnoho peněz a proukrajinská ideologie potlačuje jak zdravý rozum, tak i historická fakta. Dokud se nám nepodaří vytlačit eurohujerské liberály, Aspenen vychované americké poskoky a nevrátíme vládu odborníkům ve svých oborech schopných vrátit nám prosperitu, soběstačnost, hrdost, je jakákoliv připomínka samostatného Československa pouhým výsměchem realitě.
Jindřich Kulhavý
