Z dopisů čtenářů, i když Facebooku se to nelíbí - Jak to bylo za socialismu?
www,inadhled.live O tom, jestli byl socialismus lepší než současnost, se vedou mezigenerační spory. Je to neřešitelný oříšek, protože každá doba má svá kouzla i úskalí. Jisté je, že momentálně jsme úplně jinde, než jsme chtěli být. Nyní trochu nostalgie od našeho čtenáře.
Když nám staří komunisté vykládali o bídě a nezaměstnanosti za 1. republiky (bezdomovci tenkrát nebyli) - ne, že bychom jim nevěřili - ale ten odstup cca 30ti let pro nás 10ti až 15ti leté představoval strašně vzdálenou epochu. Skoro jako Třicetiletá válka. Když jsme četli o tom, jak šel starý Magdon z hospody domů, plácali jsme se smíchy do stehen.
V roce 60 nastoupil na trůn Novotný. Visel v každé třídě. Byl fotogenický a dalo se na něj koukat. Novotný, jako člen KSČ, byl celý protektorát zavřený. Jeho kolegové z kriminálu/koncentráku vzpomínali, že si stále stěžoval, že se měl na politiku vysrat. Že tohle neměl zapotřebí. Začátkem 60tých let už bylo jasné, že socialismus docela funguje. JZD sklízely úrodu, krávy dojily, výrobní podniky vyráběly. Nebezpečí, že by se to celé zase nějak zvrtlo, se zmenšilo. A tak se přestalo tak intenzívně oslavovat, souhlasit a tak. Život se s příchodem Novotného tak nějak uklidnil a uvolnil.
Nejvíce svobody měli umělci. Tenkrát předvoj společnosti. Mohli se v zásadě otevřeně vyjadřovat k běžnému životu společnosti. K otázkám, o kterých lidé přemýšleli. Na jaře 68 začali otevřeně mluvit i obyčejní lidé. Politici chodili mezi ně a bavili se s nimi. A televize to natáčela. To bylo do té doby nemyslitelné. Dobře se pamatuji na 1. máj 68. Předtím se průvodu lidi spíš vyhýbali, teď se tam hrnuli dobrovolně. Dřív to celé - i s projevy - bylo odbyto před polednem. V roce 68 ale byly 2 hodiny odpoledne a průvod pořád šel! Byla to obrovská demonstrace důvěry politikům.
Asi byli i lidé, kteří očekávali, že se vrátí režim a la 1. republika, ale většina jich předpokládala, že to, co tu bylo, se vylepší a bude to tu jako v Jugoslávii nebo ještě lepší. Do Komunistické strany se hrnuli lidé. Především mladí. Aby se mohli víc podílet na rozvoji společnosti. Po srpnu to šlo do háje. Ne hned. Ale byl to sešup. Hlavně morální a kulturní. Např. do r. 73 se na VŠ kolejích nekradlo. Prostě vůbec. Za krádež byl vyhazov ze školy. Tradovalo se třeba, že na strahovských kolejích na jedné umývárce ležely několik dní zlaté hodinky. O 5 let později, když jste tam nechal mýdlo, tak bylo za pár minut pryč.
Co se týče kultury, tak některé věci - tak nějak pokoutně - přežívaly i řadu let. Třeba představení Vodňanský / Skoumal / Štibich. Viděl jsem je v menze v Podolí. Něco tak úžasného nelze současníkům ani přiblížit. V roce 73 jsem bydlel na koleji v Dejvicích. Když jsme k půlnoci dostali hlad, šli jsme na Kulaťák na párek. Byla tam spousta lidí, kteří tam postávali, bavili se, korzovali. U stánků byly fronty. O 5 let později tam bylo pusto už v deset. Všichni byli zalezlí a nikdo se s nikým nebavil.
Při čistkách v r. 70 vyházeli z KSČ všechny normální komunisty. No, pár těch starých tam asi zůstalo. Jako řadoví členové. Komunistickou stranu prostě ovládli stbáci. Tedy zločinci. Zůstala jen ta komunistická fasáda.
V 70tých letech začal ale i sešup co se týče technologií. Do té doby jsme za Západem moc (nebo vůbec) nezaostávali. Třeba v 60tých letech jsme ve vývoji počítačů představovali světovou špičku. Společně s USA. A teď si opravdu nedělám srandu. O nějakých 10-15 let později už bylo všechno jinak. Kolem r. 80 začali na Západu osazovat některé stroje (třeba pračky) mikroprocesory. U nás se ale pořád zdokonalovaly sálové počítače.
Jen v Praze bylo několik podniků pro vývoj a výrobu počítačů, které měly tisíce lidí. Ale první funkční, spolehlivý a laciný stolní počítač vyrobilo až jedno JZD na východní Moravě. (Pracovalo tam na tom 50 až 100 lidí.) A "zaplavilo" s nimi Československo: Prodalo se jich asi 6 tisíc! To, že specializovaný státní podnik nebyl schopen takovou věc vyrobit - a pár desítek nadšenců ano, znamená, že šlo v zásadě o sabotáž. Pokud by byli u moci skutečně komunisté, už by musely padat hlavy. Tedy ne obrazně, ale doslova. Stbákům ale socializmus nevyhovoval. A tak stát bojkotovali a rozložili. V roce 89 prostě jen padla komunistická fasáda. Nic víc.
Ten drastický a rychlý rozklad společnosti, o kterém mluví Pasolini (Zuřivý vzdor), u nás probíhal postupně a delší dobu. Vnitřní život rodiny nebyl v podstatě zasažen. Ještě koncem 80tých let se obyčejní lidé chovali celkem normálně. Třeba Luděk Nekuda měl docela zajímavé pořady (snad v ostravské tv), kde bylo vidět, jak se lidé opravdu spontánně baví a smějí. Pusťte si to a sledujte pouze to, jak se chovají diváci.
O tom období po roce 89 už ani snad nemá cenu hovořit. Ekonomika šla nahoru, ale u morálky a kultury - po drobném mezidobí - opět pokles jako prase.
Já jsem v Komunistické straně nikdy nebyl a asi je vám jasné, že já ani v žádné straně být nemohu. Po tom, co jsem napsal, to asi vypadá, že jsem zarytý zastánce socializmu, ale ono těch možností na výběr zas tak moc není. ...
yoker
