Zákony jsou tu proto, aby byly…
www.inadhled.cz …,ale nikoliv proto, aby lidem život dělaly jednodušším. Původně vznikaly proto, aby daly životu a dění řád. Vždy sloužily těm, kteří je tvoří, ale zároveň dopadaly na ty, kterým byly určené. Zákon je v podstatě plot, za jehož přelezení přijde většinou trest. Někdo si v tom plotu umí najít díru, kterou opustí daný prostor tak, aby se mohl kdykoliv vracet, jiný se snaží ho překonat na naprosto nevhodném místě a je chycen.
Řada zákonů má své opodstatnění, jsou však i takové, které doslova postrádají smysl, případně především šikanují. Státy, které jsou svou podstatou méně právní, většinou poskytují svým občanům daleko větší svobodu. V podstatě lze konstatovat, že ideálním stavem by bylo najít jistou rovnováhu mezi tím, co je povoleno a co omezeno. Doba však postupně spěje k situaci, kdy bude zakázáno úplně vše. Evropská unie pomalu pod vedením sociálně demokratických stran. Zelených a neomarxistů směřuje k naprosté degradaci svobod a volnosti. Její rozhodování bude postupně zasahovat i do těch nejzákladnějších činností člověka. Příkladů, kdy rozum zůstává stát, je stále více. Nejhorší je, že za nimi stojí většinou takoví lidé, jako je naše Jourová, ze zahraničí je nejhorším případem Juncker, ale každá země má plno svých vlastních škodičů.
Prvním obrovským průšvihem z pohledu člověka, nikoliv unijního občana, kterrý je společensky nepřípustným, je chování norského úřadu pro ochranu dětí Barnevernet, který se stal státem ve státu. Vytrhávání dětí z jejich přirozeného prostředí, tedy z rodiny, může být samozřejmě za nejextrémnějších případů cestou k jejich záchraně. Norové však tuto myšlenku zneužili a dovedli ji k státem schvalovanému obchodu s dětmi, kdy si tato instituce sama o sobě velmi pochybná dala právo rozhodovat o tom, co je pro děti dobré a co ne, aniž by měla odbornost, skutečné znalosti o poměrech v rodinách a jakoukoliv brzdu v posuzování reálné nebezpečnosti samostatné výchovy rodiči. Odebírání dětí z normálně fungujících rodin a jejich zařazování do určité převýchovy překročilo veškeré možné hranice toho, co si stát může dovolit a je s podivem, že samotní Norové ještě proti těmto praktikám násilně nezakročili.
Bruselští úředníci přímo excelují ve výrobě všeobjímajících omezení. Připomeňme si jejich aktivitu na poli automobilismu. Neustálé zpřísňování emisních limitů dosáhlo té úrovně, že i největší automobilky přinutily podvádět. Splnit nereálné podmínky již téměř nejde, a pokud ano, tak případně za obrovských finančních nákladů, které dopadnou stejně opět jen a jen na spotřebitele, ale výsledný efekt je nakonec stejně nulový. Pokud se vezmou v potaz všechny dopady výroby ekologických vozidel včetně jejich pohonných médií, tedy i elektřiny, není provoz vozidel se spalovacími motory v kontextu s tím ničím nečistým. To je však jen jedna stránka věci. Tou další je omezování možnosti svá vozidla řídit tak, abyste z toho měli radost.
Povinná výbava má dosahovat v blízké budoucnosti takové úrovně, že z Vás udělá pouze pasažéra. Přitom automobil byl vytvořen proto, aby dával svobodu, pomáhal při práci, otvíral obzory. Tato funkce mu zůstala zachována už jen v nejodlehlejších oblastech světa, všude jinde, a především v USA a Evropě, se auta stala pro státy dojnou krávou a oblastí vhodnou k buzeraci občanů. To vše je schováno za řeči o bezpečnosti, životním prostředí a zdraví. Příkladem je instalace radarů na opravovaných úsecích D1, kdy se městu Jihlava vyplatí investovat na necelé dva měsíce stovky tisíc korun do zařízení, software a zaměstnanců, aby i přesto několik milionů na řidičích jedoucích o 15km/hod rychleji v pohodě vydělali. Prohlášení evropské ministryně dopravy o tom, že členové její rodiny osobní automobily nepotřebují a obejdou se bez nich, je alarmujícím už jen tím, jak nekompetentní osoba na tomto ministerstvu sedí. Jak je možné, že tak rozsáhlá oblast průmyslu drží ústa a krok, a ještě se zvůli úředníky i silou svých zaměstnanců tomuto teroru nepostavila? Je to opět jen o penězích a potřebě obyvatel stále kupovat nové stroje?
Šílené zákony zasahují všude. Potravinářství, zemědělství, stavebnictví, ekonomika, ekologie, sociální sféra, sebeobrana, školství…pokračovat lze donekonečna. Copak nikdo nechápe, že zeštíhlení právních souborů, snížení počtu svazků obsahujících předpisy, zákony a nařízení by vedlo k volnějšímu dýchání. Místo řešení skutečně zásadních problémů nás úředníci postupně svazují a likvidují ty, kteří se nechtějí podřídit. Což záhy povede k naprosté anarchi. Bylo to tak vždy a přijde to i tentokráte.
J3.K