Zase ty citáty....

 To proto, že u kováře těžko někdo stál, když pronesl něco ze života. Třeba řekl - Je li kobyla v běhu, neokováš ji. Mohl tím myslet cokoliv. Třeba - chceš li ode mne něco udělat, musíš se u mne zastavit. No dobrá, to moc hlubokou myšlenku nemá, ale dala by se z toho udělat.

  Nedávno jsem četl jiný citát. Údajně Cicerův. Tedy...Cicero byl nic moc filosof, ovšem ctěný senátor v době, kdy senátů na světě moc nebylo, takže na onom místě byl písařem zaznamenán každý projev. A právě Cicero byl mistrem slova, skvělý řečník. Jako filosof je uznávanější např. Seneca. Rozhodl jsem se zamyslet nad výrokem: Činy moudrých lidí diktuje rozum, méně moudrých zkušenost, nevědoucích nutnost, činy zvířat příroda. Nejdříve jsem si říkal, to je ale krásné. No jo, jenže. Moudří lidé jsou Ti, kteří se narodili jako chytří, dokáží vnímat a následovně využít zkušenosti a relativně bez emocí zvládnou různé situace. A mají na to už věk. A tím i zkušenosti. Ti, kteří, nejsou moudří, by tedy neměli mít rozum, pouze zkušenosti. Jenže, když se blbec v něčem splete, není vůbec jisté, že i přes zkušenost se znova nezmýlí při nejbližší podobné situaci. A má li rozum, přesto je mu dvacet a nemá zkušenosti, nemůže být ještě moudrý, moudrost je výsada některých starších. Nevědoucí a nutnost. Kdepak, i moudří se musí podrobit nutnostem, jsou součástí jejich života. Od toho jsou to právě nutnosti. A zvířata a příroda? V každém z nás je kus zvířete, spíše jinak, jsme součástí přírody, jen na rozdíl od zvířat si ji ničíme a naše instinkty jsou potlačovány. Naštěstí ještě nějaké zůstávají, jinak bychom vymřeli.

  Na konci zamyšlení mi vznikla otázka: Kdo je tady moudrý? Řeknu to za sebe, rád na otázky odpovídám, jsou li inteligentní. Beru to tedy tak, že je ve mně kousek moudra, to proto, že už jsem něco zažil a poučil se, nějaké ty zkušenosti, na ty už mám nárok, nejsem nejmladší. Nutnosti mně někdy pěkně štvou, třeba daňové přiznání mne drtí, ale jsou tu, jsem tedy nevědoucí? Navíc, dokážete si představit, jak moudrý ignoruje existenci nutnosti ve chvíli, kdy....musí jít na toaletu? A instinkty. Promiňte, mám je a nevadí mi. A že jsem tedy zvíře? Fajn, to přežiji, ve znamení mám lva, to je lepší, než být třeba koza, nebo třeba vůl....

   Ale to vše je jedno, v podstatě jsem se snažil ukázat, že i na první pohled krásný výrok může být pěkný blábol a ten, kdo jej bere za svůj, nechť se nejdříve zamyslí. Nebo radši ne, aspoň můžeme zapátrat v historii a trochu se pobavit. A určitě každý z nás, nebo jinak, skoro každý, řekl v životě něco, co stálo za zamyšlení a zaznamenání. Ale jen těm známým se podařilo svá slova zvěčnit. Berme je s humorem a nadsázkou, moudro života je v nás.

J3.K