Právo na svobodu slova?
www.inadhled.cz Demokracie poskytuje občanům země, ve které je dodržována, neskutečné množství výhod, které v autoritativních režimech doslova chybí. Představa o tom, že by si například v KLDR někdo jen tak pustil pusu na špacír a začal kritizovat velkého Kima, je asi těžko představitelná. Pravděpodobně by ještě o něco dříve, než by dokončil první větu, proběhlo nahlášení přestupku, zatčení a výlet s eskortou do příslušného nápravného zařízení s perspektivou nucených prací trvajících do konce života nebo změny režimu.
Ostatně ani u nás tomu nebylo jinak, před rokem 1989 vycházely pouze k socialismu přívětivé tiskoviny, ve večerních zprávách jsme byli informováni o plnění plánů pětiletky minimálně na 105%, takže ekonomika rostla jistě vzhůru a vše nasvědčovalo tomu, že jdeme správným směrem. Respektive jsme o tom byli přesvědčováni. Jisté je, že jsme v okamžiku předání moci měli relativně dostačující zlaté zásoby, fungoval důchodový systém a nezaměstnanost byla na nule, pracovala i velká část romské populace. To vše vzalo po tzv. Sametové revoluci rychle za své. Přišla svoboda.
Svobodu a demokracii si každý představoval jinak. Na čas zmizely z ulic bíle přilby a obušky policistů, všeobjímající láska Václava Havla se zdála být balzámem pro po desetiletí utlačovanou svobodu projevu. Lidé zvyklí diskutovat v hospodách s maximální opatrností si náhle mohli začít říkat cokoliv. Zatímco pohrobci komunistických elit společně s nově vznikající extrémně dravou a tajnými informacemi manipulující podnikatelskou vrstvou potichu rozkrádali vše, co po komunistech mělo nějakou hodnotu, to vše za dohledu nezkušených politických rychlokvašek, lidé si užívali nově nabitých výhod v podobě možnosti cestovat, nakupovat do té doby nedostupné zboží a opíjeli se pocitem blízkého vyrovnání životní úrovně s obdivovaným Západem. Jak naivní jsme byli.
Skutečnost je jiná. Přestože se to na první pohled nezdá, nikoho jsme nehonili. Čísla nelžou. Němci jsou pro nás i přes Merkelovou zaviněné problémy s migrací nedostižní, Rakušané mají obrovský náskok a u nás už zbývá k rozebrání jen minimum toho, co komunisté, byť se špatnou ideologií, budovali od převzetí moci v roce 1948. Svoboda slova už také vzala za své, respektive se k tomu rychle blížíme. Opět se zálibně rozhlížíme za západní hranice a i tentokráte si bereme příklad ze špatné strany. Zatímco majitelé firem provozujících sociální sítě jsou vyzýváni k mazání nevhodných příspěvků, blokaci profilů a k přísné cenzuře všeho nehodícího se vládním úředníkům, to pro údajnou manipulaci s fakty, navádění k rasismu a pro potřebu potlačovat nacionalismus, tedy ve skutečnosti vlastenectví, mohou vydavatelé tiskovin a redaktoři vládou podporovaných médií blafovat přesně tak, jak se jim hodí. Z toho vyplývá jediné. Omezování svobody slova se dostalo opět do fáze, kdy jsou uveřejňované názory občanů rozdělené do dvou kategorií.
Na rozdíl od minulosti však neznamená, že by třeba u nás byli vrcholní politici nedotknutelní. Což zní na první pohled dobře. Jenže…. osočování prezidenta země ze strany médií patřících do rukou jednoho z největších tunelářů Bakaly dosahuje extrému. Jak je toto možné? Je snad bývalý přítel a finanční podporovatel Václava Havla opravdu nepostižitelný za své ,,levárny´´, kterých se dopouštěl, i když ruku v ruce s politiky? Jak může takovýto člověk ovlivňovat vnímání části národa? Není to jen proto, že Miloš Zeman nezapadá do vhodné šablony nastavené Evropskou unií? A jak je to s veřejnoprávní televizí a rozhlasem, za které musíme se zákona platít koncesionářské poplatky? Kdo vládne těmto státním sdělovacím prostředkům, pod koho spadá managment? Jde opět o probruselské příznivce. Evidentní dezinformace, zatajování skutečností a převracení faktů se dostalo minimálně na úroveň komunistických praktik. Vybírání ,,vhodných´´ komentátorů a ,,odborníků´´ vyjadřujících se k problematice jen ukazuje na jednostranný pohled na různé situace, který je podsouván veřejnosti. Zděšení, které může způsobit kdokoliv, kdo sdělí v přímém přenosu jiný názor, než je vedením veřejnoprávních a majiteli soukromých stanic schvalovaný, může být obrovské. Přiznejme si, že smutným vzorem se stala americká CNN.
Svoboda slova tak dostává novou podobu. Lze svévolně mediálně napadat prezidenta, odstranit politické představitele, kteří se nehodí nadnárodním zájmům a zatajit skutečnosti vedoucí k vzestupu jiných, tedy poslušných nástrojů podporujících osobní zájmy tvůrců novodobých dějin. Vše ostatní lze škrtnout. Jsme svědky nastavování nových standardů. Pro nás nejde o pokrok. Za poslední století jsme tyto praktiky už párkrát měli. Podobnou propagandu používali za Rakouska-Uherska, poté nacisté, komunisté a nyní neomarxisté v čele s levicovými politiky typu Merkelové a Schulze. To vše za dohledu armády noshledů sloužící Sorosovi a jeho zájmům. A pokud si myslíte, že lze věřit malým médiím, třeba DVTV, jste na omylu. Na zakázku už pracuje kdekdo. Skutečně nezávislí publicisté jsou poté označováni všemi možnými způsoby, dehonestováni a časem zlikvidováni. Svoboda slova má prostě velmi omezující pravidla.
J3.K
