A jede se dál…

  Přestože dochází k uvolňování striktních opatření, francouzský prezident Macron přesvědčuje ostatní evropské země, aby ukončily sportovní akce a rozjeté soutěže. Jeho vláda šla příkladem a sebou sezónu za sebou mají ve Francii všechna sportovní odvětví, přičemž zákaz platí do začátku září. Podobně se zachovaly Holandsko a Belgie. Tedy státy, které počátek epidemie ignorovaly, aby poté byly papežštější než papež. Z extrému do extrému. Pravdou je, že většině vládám postupně docházelo, co jim příchod koronaviru nabízí. Přišla šance přikrýt řadu machinací, vyhlásit stavy, v nichž lze manipulovat s ekonomikou a shodit vlastní neschopnost na malý neviditelný laboratoří vytvořený vir, zkusit, kam až lze zajít při represi obyvatelstva. Následnou manipulací s náhradami, dotacemi a dalšími opatřeními rozbít stávající stav a restart připravit tak, aby vyhovoval novým plánům a představám. Bez ohledu na doslova katastrofální dopad na život všech.

  Koronavir způsobil víceméně dvouměsíční výpadek velké části světové populace. Dopady toho jsou ukázkou, jak křehkou strukturu má současná globální společnost. Provázanost světového dění, firem, zásobování ukázaly varovným prstem na chybu, kterou je ztráta samostatnosti jednotlivých regionů a států. Slučování se do velkých celků je zásadní chybou a samostatné řešení a individuální přístupy jednotlivých zemí jsou ukázkou neschopnosti molochů podobných Evropské unii. Budoucnost by měla být založena na spolupráci menších samostatných subjektů a nikoliv na kolektivním vedení spojeném výhradně s ideologií a idealismem. Globalismus by měl být tímto pohřben. Nestane se tomu tak. Světové elity volají po jeho pokračování a naplnění tak vlastního snu o jednom vedení a globální vládě, koncentraci moci do rukou tvořených úzkým kruhem vyvolených. Centralizace je tak nadále prioritou tvůrců nových pořádků.

  Pokud jsme si mysleli, že špatné ekonomické výsledky budou důvodem k co nejrychlejšímu návratu do práce a k odsunu nesmyslných snah o naplnění předsevzetí spojených se Zeleným údělem, mýlili jsme se. Velké množství společností pokračuje v práci z domova, Home office všude nekončí. Místo okamžitému návratu do pracovního procesu zůstává řada lidí nečinných nebo předstírajících práci. Nakolik je práce z domova produktivní, to necháme na posouzení jiným, ale z našeho pohledu to není nic moc. Je třeba rozeběhnout stroje a roztočit kola ekonomiky. Nesmyslná nařízení typu zákazu zkoušení oděvů v prodejnách či naprosto nelogická likvidace restaurací a některých služeb pokračují. Zároveň pokračuje rozkol mezi odborníky, kdy jedni za pomocí reálných statistik a skutečného stavu v zdravotnických zařízeních upozorňují na umělou hysterii kolem Covidu-19, zatímco druzí ovlivnění záměry farmaceutických nadnárodních společností by nejradši zůstali v karanténě navždy. Věděli jste, že máme tolik epidemiologů odoborníků?

  Kdo se nezměnil vůbec, jsou ekoteroristé. Zelený úděl pro Evropu se pro ně stal natolik prioritní, že i přes obrovský propad finančních trhů nadále pokračují v prosazování své pochybné ideologie. A tak i v těchto dnech se můžeme dočíst, že Miláno chce využít epidemie k naprosté proměně města a změnit jeho ráz. Pravdou je, že sever Itálie patří i díky svému geografickému umístění pod Alpami k nejvíce znečištěným místům na světě, nicméně za to nemohou auta, ale rozsáhlé průmyslové komplexy, jejichž odvětrávání je díky alpskému masívu za nimi poněkud složitější. To Berlín tento problém nemá, přesto tamní Zelení touží po úplném zákazu vjezdu vozidel se spalovacím motorem do města. Prosazuje to radní zastupující Zelené v městské radě. Omlouváme se, ale mohl by někdo té dámě (bylo nutné se držet, aby nebylo použito jiné nabízející se pojmenování) vysvětlit, že elektřina se musí nějak vyrábět, rozvádět a ani ta jí vysněná elektrovozidla nelze produkovat bez tzv. uhlíkové stopy. A že poslední výzkumy prokazují, že v celkovém součtu všech ukazatelů jsou moderní benzínová, dieselová a vodíkovými články poháněná auta v důsledku mnohem ekologičtější, než ta elektrická, která navíc způsobují kolaps elektrických sítí.

  Dokud se nebude při všech těch opatřeních, plánech a snech vycházet ze skutečných a reálných čísel, což platí i pro koronavir, budeme pouze oblbováni a manipulováni. Změnit to mohou pouze volby, budou li skutečně demokratické, nebo projev nespokojenosti a občanské neposlušnosti. K tomu již dochází na mnoha místech v Německu, Francii i Belgii, jen se o tom naše média záměrně nezmiňují. U nás se Chvilkaři chodí projít na Letnou a budí dojem, že i u nás se něco v tomto směru děje. Zatímco Němci a Francouzi však pozvedají hlas proti globalismu a restrikcím, naši ,,nespokojení‘‘ volají po opaku a vystupují proti vládě, která aspoň částečně jde proti evropskému proudu představovaném Evropskou unií. Chvilkaři jsou prounijní příznivci schvalující politiku Macrona i Merkelové. Ti nejsou řešením skutečných problémů, pouze prodlouženou rukou sörösovské kliky. K změně myšlení evropských politiků je třeba spojit síly realisticky uvažujících euroskeptiků volajících po omezení moci Bruselu a potažmo Berlína na jednotlivé územní celky a vrácení se k národním státům. Jedině tak se lze zbavit Zelených a levicově laděných liberálů vedoucích Evropu do záhuby. Když už je nezastavil ani koronavir, budou to muset udělat lidé z ulice. A není třeba otálet.

Jindřich Kulhavý