Agresivita vůči Rusku stoupá

  Ukrajinský režim je na pokraji totálního krachu. Drží ho jen jeho prozápadní rétorika, která pomohla Zelenskému do křesla vládce Ukrajiny. Jak víme, na situaci v této velké zemi se podílely Spojené státy, dokonce se angažoval syn prezidenta Bidena v době, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, že tento stařec často neschopný složit souvislou větu bude papírově nejmocnějším mužem USA. Ostatně už je všeobecně známé, že Majdan nebyl nepřipravenou akcí a veškeré další dění se nese ve snaze vyhrotit napětí. Více se čekalo od sestřelení civilního letadla, dokonce nezabrala ani likvidace ruské vojenské stíhačky tureckou armádou při řešení syrských problémů. Naopak Vladimír Putin předešel vybudování americké námořní základny na Krymu. Což logicky rozzuřilo většinu západních stratégů, protože tím zabránil získání nadvlády Američanů v Černém moři, ze kterého není problém ostřelovat svrchované území Ruska. I proto NATO tolik potřebuje Ukrajinu, zároveň je vcelku jasné, že Rusko nedopustí další rozšiřování Severoatlantické aliance do své blízkosti. I proto zablokovalo obdobu Majdanu v Kazachstánu.

  Stav, kdy na Ukrajinu míří omezená ,,pomoc“ ze Západu v podobě techniky, střeliva či velmi nízkého počtu vojenských specialistů, je další provokací Západu. Stejně tak anglická vojenská loď mířící do Černého moře. Bohužel, i my máme skutečně hloupé politiky, kteří si vůbec neuvědomují, že jejich amatérismus může mít následky pro celou zemi. Sebestřednost současné politické reprezentace počínaje Babišem přes Fialu, Pekarovou Adamovou až po pirátské elity je skutečným ortelem smrti, stane li se z ukrajinské pseudokrize evropský ozbrojený konflikt. Když novopečená ministryně obrany Černochová začne nabízet Ukrajině munici, a ještě se tím vytahuje v médiích, která to samozřejmě prezentují v duchu podpory výbojné americké rétoriky, ruská diplomacie to jistě nepřehlédne. Podobně tak žvatlání ministra zahraničí Lipavského, z něhož si zkušení diplomaté trhají vlasy. Ještě o něco hůře jsou na tom Slováci, kde jim tamní vláda za ploty jejich domů obrazně a někdy i fakticky zaparkovala americkou vojenskou techniku. Moc se neradujme, až budou utíkat, budou devastovat i naši zemi, tedy pokud bude ještě existovat.

  Dalším špekem jsou jednání Američanů s Katarem o dodávkách plynu do Evropy či dovoz uhlí z Austrálie s místem dodání Ostrava. V době, kdy se na nás řítí ekonomická a energetická krize, to vše ve jménu záchrany planety, se na cestu vydají tankery na plyn nebo nákladní plavidlo s uhlím. Jedna každá taková loď při jedné cestě vypustí více CO2 než všechna soukromá vozidla se spalovacím motorem jezdící po našem kontinentu za rok. A to v okamžiku, kdy byl dostavěn Nord Stream II, kterým by za normálních okolností mohlo do Západní a Střední Evropy proudit tolik plynu, kolik by bylo třeba. A uhlí máme dost svého. Kdyby navíc všichni ti levičáci prosazující Green Deal opravdu měli takové obavy o planetu, určitě by se snažili vyhnout jakýmkoliv aktivitám vojsk, protože je vcelku evidentní, že vojenská technika si na eko nehraje vůbec. Opět se ukazuje nesmyslnost Zeleného údělu, který s ochranou přírody nemá nic společného. Jde jen o nástroj vhodný k ekonomické a společenské devastaci současné evropské civilizace. Přidejme ještě mizernou efektivitu větrných elektráren, které nikdy nevyrobí tolik energie, kolik je jí třeba na vlastní výrobu kompletního větrníku, dále přidejme zničení přírody v místě ložisek nerostů, ze kterých je stvořen, přepravu komponentů a neschopnost zlikvidovat po skončení provozu vrtule vyráběné z pryskyřic a kompozitů. Ty se prostě hromadí na jednom místě, aby byly poté prostě umístěny do jámy a zahrnuty. O solárních panelech u nás platí to samé. Bez ruských zdrojů čehokoliv bude náš život drahým a ještě méně ekologickým špásem.

  Odvádění pozornosti od vnitropolitických problémů směrem k Ukrajině je tak nástrojem, kterého se chopila jak média, tak vlády na pokraji pádu. Levicová ideologie se ukazuje být velmi agresivní a paradoxně za ní stojí i mohutná feminizace politické scény. Češi mohou poděkovat Sovětskému svazu za osvobození od fašistického Německa, později získali horší zkušenosti v éře socialismu a je třeba si také uvědomit, že Rusové opustili naši zemi po roce 1989 vcelku bez problémů a rozhodně to není zásluha Kocába. Odešli by i bez něho. Rozpad Sovětského svazu byl možností, jak z jednotlivých zemí udělat obchodní partnery, přičemž v samotném Rusku měly naše výrobky dobré jméno. Nechali jsme se vytlačit těmi, kteří nejhlasitěji křičí do světa požadavek sankcí a politické netolerance Moskvy. Němci jsou toho ukázkou. Zapomínáme na příbuznost Slovanů a také na to, co nám celou dlouhou dobu dělali Germáni. To vše samozřejmě za přispění médií, která se snaží už tak napnuté vztahy našponovat k prasknutí. Vývoj na Ukrajině se nás dotkne tak jako tak. Ale pokud necháme politiky nadále škodit každému z nás, a nejde jen o pandemický zákon, ale i o stoupající ceny všeho včetně energií, což je důsledek jejich špatné práce, budeme jednou stát před těžko řešitelnými problémy. A můžeme si za to sami.

Jindřich Kulhavý