Právě se nacházíte:

Al, Bugsy a Lucky změnili mafii

1. 11 2015

www.inadhled.cz O tom, že je politika často svázaná s podsvětím, víme své. Historie i součastnost si jsou podobné. Podívejme se tedy o pár desítek let zpět a nedělejme si iluze, že nyní je vše jinak.

Jeden pomáhal připravit spojenecké vylodění na Sicílii za druhé světové války. Druhý rozdával polévku nezaměstnaným v době hospodářské krize. Třetí položil základy hříšného Las Vegas. Dalo by se mluvit o dobrosrdečnosti, ale tito muži také vraždili, vydírali, loupili, ovládali politiky, policii i soudce. Al Capone, Bugsy Siegel a Lucky Luciano byli a vždy budou hvězdy mafiánského nebe.

Al Capone (1899–1947) - udělal z gangsterů džentlmeny
Jeho rodiče byli přistěhovalci z Itálie, Al se ale narodil v New Yorku. A na svůj původ byl Alphonse Gabriel Capone velmi háklivý. Pokud byste o něm řekli, že je přistěhovalec z Itálie, daroval by vám úplně zdarma a beze slova kulku do hlavy. Už od mládí byl velký pruďas a vztekloun. Rodiče z něj chtěli mít kněze, to však Alphonse zrovna moc nebralo. Jaký paradox, že?! Prvním gangem, v němž začal kariéru jako devítiletý kluk, byl Jams Street Boys. V čele stál Johny Torrio, který se v roce 1909 přestěhoval do Chicaga a když tam po pár letech rozjel pašerácké obchody, poslal si pro Ala, coby svou pravou ruku. Takhle to ale dlouho nezůstalo. Nikdo neví, co se s Torriem stalo, jisté však je, že Capone se po jeho zmizení dostal do čela největšího chicagského gangu. Na konci dvacátých let mu celé město leželo u nohou. Úplatky bral opravdu každý, od policistů přes politiky, soudce až po starostu. Jeden městský radní kdysi prohlásil: „Chicago je jedinečné. Je to jediné naprosto zkorumpované město v Americe.“

Během jediného týdne v roce 1919 tam došlo k neuvěřitelným 250 loupežím - každou hodinu vyloupili ve městě banku nebo obchod. Chicago bylo střediskem organizovaného zločinu a Al se stal jeho vládcem. Kdo se mu postavil, zmizel. Zdaleka ne všichni ho ale nenáviděli. Capone se snažil dostat lidi na svoji stranu všemi možnými způsoby, zejména za velké krize ve třicátých letech. Al otevřel i vývařovnu pro chudé a nezaměstnané, kde každý den nakrmil více jak pět tisíc lidí. Charakter, že!

O Alovi se říká, že vytvořil gangstery takové, jaké známe z filmů. Před jeho nástupem k moci to byli špinaví, neoholení rváči v rozervaných hadrech. To Capone okamžitě změnil, nařídil, že se všichni jeho hoši musí oblékat stejně jako on, říkat pane a dvakrát denně posilovat, aby neztratili formu. Jeden z jeho kumpánů o něm řekl: "Náš velkej šéf najímá jen džentlmeny." Ale ani šéf nebyl nedotknutelný. V dubnu roku 1930 vydalo Chicago seznam veřejných nepřátel a Al na něm byl kupodivu na prvním místě (na druhém byl jeho bratr Ralph). Past nakonec sklapla v podobě žaloby za krácení daní. Nepomohlo ani to, že mafián nechal podplatit všechny členy poroty. Prozíravý soudce na poslední chvíli vyměnil celou porotu. Jeho zločinecká kariéra skončila 24. října 1931, kdy ho poslali na jedenáct let do vězení. Od roku 1934 si trest odpykával v Alcatrazu. Odtud byl o pět let později propuštěn jako zlomený muž s rozvinutou syfilidou, která se projevovala demencí. Do Chicaga se už nikdy nevrátil, zemřel v roce 1947 na zástavu srdce.

František Mrázek byl jednou z nejznámějších postav naší porevoluční historie podsvětí. Otázkou je, je li dobré být populární a zemřít brzy, nebo tahat za nitky dění v mnoha oblastech a přitom být pro sousedy řádným spoluobčanem. Plno našich kmotrů za těmi zahraničními moc nezaostává. I u nás jsou lesy a přehrady plné odstraněných nepřátel, nastrčených bílých koní s omezenou životností, i těch, kteří se prostě nehodili. Všechny šéfy mafie spojuje jedno. Tím je touha po moci, penězích a po možnosti hýbat s lidmi po vlastní šachovnici. A především jejich napojení na politickou sféru. Velké rodiny mají vždy větší šanci, než jednotlivci. I u nás jsou některá jména synonymem zla, násilí a strachu. To i přesto, že se v jejich okolí pohybují největší místní celebrity. Peníze nalákají každého a image vzorných i štědrých sponzorů dělá mnohé. Je však třeba si uvědomit, jakým způsobem k majetku přišli a zároveň přemýšlet o tom, nejsou li honoráře od těchto lidí vázané na určitou poslušnost. To už je ale věcí každého z těch, kteří mají potřebu na nabídku říct ano, a na odmítnutí nemají dost odvahy.

J3.K