Ani Němce už to nebaví

 Od doby, kdy se hlavním městem jednotného německého státu stal opět Berlín, lze vnímat určité zchudnutí celého i nadále velmi bohatého Německa. Ten vývoj je postupný, nicméně obrovské zatížení státního rozpočtu, kterým je snaha dorovnat rozdílné životní úrovně obou znovu sloučených částí, muselo zanechat své následky. Na první pohled to jde znát třeba na proslulých nejrychlejších dálnicích Evropy. Sice pořád patří k nejlepším na našem kontinentu, ale už zdaleka nestačí kapacitně pojmout množství vozidel se po nich pohybujících. Kdysi by pravděpodobně precizní Němci uměli silniční síť úspěšně rozšiřovat tak, aby zvýšený počet automobilů dokázala absorbovat, nicméně tomu tak není. Výstavba nových úseků je zdlouhavější, počet kolon se zvyšuje, častá jsou omezení rychlosti. To je skutečnost, které si musí i dé jedničkou odkojený našinec povšimnout.

  Druhým důsledkem měnící se ekonomické situace západních sousedů je vozový park. Víceméně zmizely luxusní sportovní vozy, na ferrari, astona či lambo prostě na dálnici už nenarazíte. Občas potkáte porsche, ale celkový počet drahých sporťáků a limuzín je podstatně nižní, než kdysi. Za to Vás při rychlejším tempu brzdí velké množství menších vozidel s motůrky ze sekačky. Honosná označení stále častěji zakrývají přítomnost oturbeného třívalce i u takových značek, jakou je BMW. Toho se automobiloví nadšenci nikdy dožít nechtěli. V showroomech se pořád máte na co dívat, ale na silnicích už je to slabší. Kdysi puštěná světla a levý blinkr na obzoru v rychlém pruhu znamenaly rychle se zvětšující tečku označenou porsche 911 turbo s usměvavým majitelem, které každý rád uhnul, nyní je to pokuta 1000 eur za vyžadování přednosti, které je třeba nahlásit. Smutná událost, když víte, s jakou ochotou se naučili Němci žalovat. A tento trend zavlečený k nim ze Švýcarska se velmi brzy dostane i k nám. Ostatně nahlašování a udávání je tu už v plném proudu například na sociálních sítích.

  Výše uvedené detaily jsou jen střípky poznání o tom, jak se svět, jaký jsme znali a často uctívali, mění. Ještě nedávno nemyslitelný nepořádek se objevuje i v německých městech, zdaleka ne všichni si dávají záležet na kdysi proslulé přesnosti a preciznosti. To platí jak pro úřady, tak i pro obyčejné lidi. Vše je ovlivněno měnící se skladbou obyvatelstva. Potkat zjevného imigranta v otřískaném starém volkswagenu polu není nic neobvyklého, personál na benzínových čerpadlech už není vždy německou záležitostí a na ulicích se pohybuje kdeco. Poté  už stačí pohovořit například se skutečným Němcem sedícím za stolem v autosalonu a prodávajícím ojetá či nová vozidla. Chvilku trvá, než se rozpovídá, ale po pár minutách vám přizná, jak se mění nálada ve společnosti, jaké obavy rodilí Němci mají, co vše se zhoršilo a svůj monolog uzavře větou, kterou byste nikdy dříve neslyšeli. Tedy cosi o tom, že Češi, Poláci a Maďaři jsou na tom nyní lépe, než lidé žijící kdysi ve výspě kapitalismu. Ono to sice není úplně pravda, v mnohém ještě zaostáváme, ale pokud se týká jisté svobody, neochoty velké části z nás podřídit se eurounijnímu diktátu a přijímat sem kobylky z Afriky a arabských zemí, má dotyčný prodejce pravdu. A zeptáte li se ho, proč to samotní Němci nezmění, odpovědí vám je strach v jeho očích a tvrzení, že se Němci nejen bojí, ale především doufají, že to vše není pravda a vrátí se doby, které znamenaly jejich klid a pohodu. I proto volí relativně konzervativně. Nicméně nespokojenost je stále zjevnější především u starší a střední generace.

  Kdo je ochoten vnímat vše to, co se kolem nás děje, a uvědomuje si prekérnost situace, musí se zhrozit i z měnících se nálad v ostatních zemích. Frankfurt se stává arabským městem podobně, jako se tomu stalo v několika oblastech Velké Británie. Pochopit, jaké zlo přináší politika nynějších evropských elit, není složité. Mladá generace to vnímat nemůže, ale ti starší, kteří znali pořádky v bývalých zemích EHS se z těch nynějších v EU musí chytat za hlavu. Situace je stále horší, a pokud se Evropané nezačnou bránit invazi a těm, kteří za ní stojí, nebude jednou cesty zpět. Němci pomalu procitají, ještě mohou dokázat změnit svou budoucnost k lepšímu. Jenže díky posledním volbám ztratili další roky. A je třeba si uvědomit, že se chováme podobně krátkozrace, jen s lehkým zpožděním. Jde to ještě zastavit?

J3.K