Aprílové hýkání Kavárny…

  Protože Slováci již v 1.kole voleb rozhodli, že Slovensko nadále bude směřovat k tvrdšímu jádru Evropské unie a jejich odklon od priorit států Visegrádské čtyřky bude pokračovat, ve hře tak zůstali dva kandidáti podporující přimknutí k Bruselu, Zuzana  Čaputová  a eurokomisař Maroš Šefčovič. Vítězstvím mediálního projektu Čaputová, kterou nedávno nikdo ještě neznal, dali Slováci najevo jistou nenávist k Smeru  Roberta Fica. Štvavá kampaň odstartovaná podezřelou smrtí novináře Kuciaka, která i přes výsledky vyšetřování potvrzující pravděpodobně, že šlo o vraždu objednanou podnikatelem Kočnerem, byla pro vládu Roberta Fica fatální a ukončila jeho předsednictví ve vládě. Pokračovala však i nadále a do druhého kola prezidentských voleb se tak dostali dva vzdorokandidáti, navíc naprosto pohořeli ti, kterým jsou zájmy Slovenska přednější, než bruselské. Projekt Čaputová byl velmi dobře načasován. I přes výrazné pochyby o její minulosti týkající se v mlze prezentované advokátní praxe a získání diplomu již nebylo moc času odhalit všechna falza z propagačních materiálů, která jí pomohla k vítězství. Podobně, jako akademik Drahoš, jehož spoluautorství mnoha odborných prací je velmi sporné, neboť si ze své pozice ve vedení Akademie vyžadoval připojení svého jména pod jednotlivé práce (toto máme skutečně ověřeno), se i u Čaputové ukázalo, že jeden z hlavních zdrojů její popularity, tedy boj za likvidaci skládky v Pezinku, není úplně tak v pořádku, jak se prezentovalo. Navíc je naprosto jednoznačné napojení nové slovenské prezidentky na miliardáře Söröse, plody jehož práce sklízí nyní celá Evropa.  A že jsou pro většinu Evropanů dost hořké.  Navíc se objevily první případy možného fixlování ve volbách, což ovšem nic neznamená, protože se Šelfovič je něco jako z bláta do louže. Nicméně Ústavní soud na Slovensku jedná.

  Jak velkou radost z krachu pronárodních kandidátů má probruselská klika, o tom svědčí jásot většiny slovenských médií, ale i spokojené mlaskání Pražské kavárny a jejích přívrženců. Jestliže rozesmátý Kocábův obličej byl součástí přenosu z volebního štábu Čaputové, pak radost z výsledku voleb projevila už i řada dalších známých mediálních tváří. Samozřejmě si většinou hned tito lidé přisadili a obrátili svou pozornost i k Milošovi Zemanovi. Protože jde většinou o voliče Jiřího Drahoše, který samozřejmě také nezůstal se svou troškou do mlýna zpět, dalo se očekávat, že hýkání Kavárny bude hlasité a je pravděpodobné, že srovnávání s inteligentními Slováky a tupci volícími Miloše Zemana v Čechách uslyšíme ještě dlouho (jen pro připomnění, byla jich nadpoloviční většina). Otázkou však zůstává, nemají li bývalí prognostici Zeman a Klaus pravdu, tvrdí li, že je to právě EU, která se řítí do propadliště dějin, přičemž je riziko, že při svém pádu strhne vše, co je k ní připoutané. Slovensko se touto volbou postavilo po bok Německa, Francie a Bruselu. Tedy tam, kam velká část Čechů prostě nechce. Jak velká však, to je sporné. Chtělo by se říct, že mnohému napoví volby do Evropského parlamentu, jenže vzhledem k rozložení politických sil na naší scéně bude těžké vzdorovat velmi oslabené pravici s protiunijním zaměřením zbytku stran. Zvláště po vyprofilování se ODS a sporech v SPD. Pokračující dehonestace voličů Zemana, které i napomáhá jeho částečné spojenectví s Babišem, nabývá na rozměrech. Sociální sítě jsou plné nenávisti a především příznivci Topky a Pirátů zvyšují ve svých reakcích agresivitu. Udělejte narážku na Drahoše , knížete či Kalouska někde poblíž Top09, či na extrémní pirátské návrhy, a dostanete co proto. Vítězství Čaputové jen přilije olej do českého ohně. Média roztočí další spirálu nenávisti vyzdvihováním projektu slovenských kolegů a financovaného ze zdrojů blízských Sörösovi,  vznikne tak další prostor pro prosazování představ bruselských elit.

  Dnes máme 1.dubna a většina z nás se stane terčem aprílových žertíků. Aprílem však není jmenování Ladislava Jakla do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Byla tím narušena dosavadní hegemonie příznivců trendů, kterými se řídí vysílání veřejnoprávních stanic ČT a ČRo. Konečně po dlouhé době je v této radě zastoupena i kritická strana a část naší veřejnosti. Jeho zvolení opět očekávaně vyvolalo nesouhlas liberálně demokraticky se tvářících novinářů. Důvodem je spojení Jakla s SPD a jeho vztah s exprezidentem Klausem. Nicméně pro pravicové voliče jde o vynikající volbu a bude zajímavé sledovat činnost Jakla v této instituci. Jde tak aspoň o malou radost v posledních dnech. Samozřejmě na všechny výše uvedené skutečnosti může mít každý svůj názor. Inadhled se snaží být nad věcí a naše komentáře mohou někomu lahodit, jiné rozčílit. Přesto věřte, že konstruktivní opozice je třeba si vždy vážit. Pokud Vás však někdo pouze uráží a dehonestuje, nestojí za ztrátu času, který byste věnovali diskuzi s ním. Dnešek bude na mnoha místech jistě díky diskuzím bouřlivější, nekažte si den přesvědčováním přesvědčených.

J3.K