Arogance, strach, podraz, nebo finta?

  Bývalý člen ODS Klaus opustil stranu, kterou zakládal jeho otec a pozdější prezident, v ne zrovna přátelské atmosféře. Vzápětí založil nový politický subjekt a vcelku rychle získal řadu sympatizantů a lidí ochotných přiložit ruku k dílu. Trikolóra měla zpočátku potenciál stát se konkurence schopným subjektem. Sešli se v ní dosud politicky aktivní harcovníci, odborníci i nadšenci, občané připravení zapojit se do dění jak v krajích a okresech, tak i v samotném vedení. Zakládaly se místní organizace, byl pořádán celorepublikový sněm a zvoleno předsednictvo. Nejblíže měla k VKml poslankyně Zuzana Majerová-Zahradníková, která společně s ním opustila ODS. Nejužší vedení bylo dopředu vybráno, takže pro nové zájemce zbývala místa především v místních organizacích. Ovšem ani v horních patrech nebylo vše růžové, odešel jeden z místopředsedů a dalších pár jednotlivců z blízkosti Václava Klause ml.

  Covid mnohé změnil a Trikolóra ztratila svou energii z počátku. Několik měsíců objížděli VKml a paní Zuzana republiku a seznamovali občany s novým pravicovým subjektem, což koronavir ukončil. Média Trikolóře nepřála. Jednak proto, že jde o skutečně pravicovou stranu, která do plánů levicových evropských liberálů nezapadá, zároveň se v ní vyskytnula nová konkurence. Navíc Klaus skutečně řadu věcí nazýval pravým jménem, moc netaktizoval, a i přes nevysoké preference se o Trikolóře mluvilo. Bohužel předseda odmítal naslouchat názorům řadových členů a s několika z nich se dostal do sporu ohledně možnosti prosazovat odchod z Evropské unie. Přestože po času připustil, že je třeba začít o něčem podobném uvažovat, svou arogancí dokázal plno lidí odradit a zklamat. Někteří rezignovali, jiní odešli.

  I přes vše výše uvedené zůstalo plno občanů, kteří vkládali do Václava Klause ml. své naděje. Přestože lze vnímat jisté nesrovnalosti v názorech mezi otcem a synem Klausovými, zdálo se, že vzájemná podpora pomůže k dalšímu vzestupu preferencí a dalšímu vstupu do sněmovny. Pan exprezident Klaus však nedávno vyzval k spojení pravicových stran a hnutí, jehož smyslem je porážka Pirátů v blížících se parlamentních volbách. Jde o vcelku logickou úvahu, ultralevicová Pirátská strana vedená jak bývalým antifáckým aktivistou Bartošem, tak i výrazně prounijním předsednictvem ochotným přistoupit na naprosto nepřijatelné podřizování se Bruselu a Berlínu, je pro Českou republiku výrazným nebezpečím. Navíc Piráti jsou schopni se zmobilizovat, mají mediální podporu a jsou velmi aktivní na sociálních sítích.

  Naskýtá se tedy myšlenka. Není možné, že je na řadě určitá rošáda, návrat pana exprezidenta do aktivní služby? Přestože Václav Klaus st. zcela jasně prohlásil, že nemá žádný zájem usednout zpět do škamen Poslanecké sněmovny, jeho autorita, zkušenosti a názory patří stále k tomu lepšímu, co tu máme. Jistě, mnoho lidí bude vzpomínat na privatizaci, amnestii, nemohou mu přijít na jméno. Ale pro pravicově smýšlející voliče, navíc s přihlédnutím k schopnosti spojit více subjektů na tomto křídle spektra, to vše nepostrádá logiku a nahrazení momentálně nepříliš progresivního syna neochotného přistoupit na dohodu s SPD může být mistrovský tah.

  K němu bylo třeba najít skutečnou odvahu, a to v osobách obou Klausů. Nebo jen prostě názorový spor Klausů bránil posunu v posílení pravice a mladší Klaus prostě v rámci svého ega pochopil, že je určitou překážkou dalšího posilování a ustoupil. Bude zajímavé sledovat další vývoj, možná bude překonán počáteční šok. A pokud ne, v Trikolóře je plno pracovitých lidí, kteří nakonec budou možná moci volněji dýchat. Momentálně můžeme jen doufat či spekulovat. Na odsouzení bude jistě mnohem více času později.

Jindřich Kulhavý