Asi jsou na Zemi dva světy, možná jich je i více…

  Vzhledem k počtu neustále se rozšiřujícímu se počtu médií, které nás zavalují informacemi, velmi často neskutečně protichůdnými, se zdá, že žijeme zároveň ve dvou naprosto rozdílných světech. V jednom vlastníci a pracovníci zpravodajských kolosů a politici společně s různými finančníky a odborníky na cokoliv, ve druhém obyčejní lidé, které mají ti první za tupé a nemyslící stádo. Jinak nelze najít vysvětlení proto, jak moc se rozchází realita s tím, co do nás pumpuje nejen státní televize, ale i soukromé stanice, deníky a některé časopisu. Čím dál, tím více, se státní složky snaží získat informace o těch, kteří si dovolují přinášet lidem jiné informace, než jsou ty oficiální, cenzura internetu a jeho sledování se brzy stane realitou. V čím zájmu to je, je celkem jasné.

  V televizních zprávách vystoupí český emigrant žijící v Německu a obhajuje příliv utečenců s tím, že Němci jsou zvyklí s nimi bez problémů sousedit. V ten samý čas na internetu v nezávislém deníku najdete článek o tom, jak jiný Čech taktéž bydlící u našich sousedů mluví o strachu, který již dlouho vládne ve čtvrtích, v nichž již déle žijí muslimští Novoevropané, upozorňuje na jejich odlišnou kulturu i chování.

  Fandíme našim představitelům, kteří hlásají odpor k rozdělování imigrantů a odmítají povinné kvóty, abychom si poté přečetli, že de facto počítají s tím, že nakonec stejně přijmou cca 15000 lidí, což jen pro představu je tolik, kolik obyvatel mají například Mariánské Lázně. Do toho arogantní ministr pro lidská práva, tedy klaun, pro něhož nebylo místo v žádném funkčním úřadu, veřejně vyhlašuje, jak moc o ně stojíme. Přidá se pár celebrit typu Kocáb, Ruml a podobní, kterých jsme si kdysi vážili, a rázem tu máme silnou zájmovou skupinu, která navíc dostane velký prostor v médiích. Proti nim stojí milióny bezejmenných občanů této země, kteří si přejí žít ve státu udržujícím jistou identitu obyvatelstva, snažit se zvyšovat svou životní úroveň a zároveň vnímat určitý stupeň bezpečnosti a vědomí, že naše děti budou vyrůstat v klidu a pohodě.

  Demokracie však dostává trhliny v celé Evropě, především v EU. Předsedou jejího parlamentu je německý politik Schulz, jehož diktátorské sklony nemají daleko k fašistickému chování jeho národních předků. Jeho spoluobčanka a kancléřka Merkelová pro změnu svými neuváženými výroky de facto spustila celoevropskou přistěhovaleckou krizi, do níž zavlekla státy, které o nikoho nestojí a mají svých problémů dost. Po zjištění, jakou způsobila paseku ve vlastní zemi, přehazuje zodpovědnost na ostatní partnery z EU. Přitom jediní Maďaři se byli ochotni skutečně postavit zvůli německých fantastů, za což je Berlín a nejbližší přisluhovači pochopitelně odsuzují.

  V samotném Německu se zvedá odpor proti nově příchozím. Obyvatelé se bojí následků toho, co se děje v jejich okolí. Jsou si vědomí své životní úrovně, o kterou samozřejmě nechtějí přijít, po válce ji budovali z nuly a velkou zásluhu na ní má především jejich smysl pro preciznost a pracovitost. Nyní se mají dělit s těmi, kterým většinou práce a disciplína nic neříkají. S jakým úmyslem přišli, to je vidět na fotografiích z míst, kterými prošli, také jejich požadavky na sociální podporu už nyní přesahují možnosti jednotlivých krajů. Tam, kde důchodci žijí z relativně nízkých důchodů, dostávají tito migranti i jejich dvojnásobek, aniž by udělali cokoliv jiného, než zmatek a nepořádek.

  Oficiální média o tomto mlčí. Naštěstí se pořád daří přinášet zprávy i o reálném dění, bohužel se však nedonesou všude. Dosah celorepublikových televizí a deníků je daleko větší, ne každý využívá možností internetu a sociálních sítí. Je však možné pozorovat, jak se od sebe vzdaluje realita a propaganda. Bylo by zajímavé, jaké změny bychom zaznamenali, byly li by nyní v evropských zemích nové volby. Zatím co v Maďarsku by asi zůstalo stejné rozložení sil, Německo a Rakousko by byly zajímavými objekty k pozorování.  Jenže, jak všichni víme, média si dokážou poradit se vším, tedy ovlivnit volby je relativně snadné. Takže jsou dva světy, nebo si myslíte, že nikoliv?

J3.K