Brexit, aneb strach v Bruselu, jak se ukázalo, oprávněný.

  Předběžné výzkumy ukazovaly na vítězství odpůrců EU, to i přes finiš propagandy bruselského molochu zakončený vraždou levicové političky Coxové, jejíž minulost jasně ukázala, jací lidé vládnou Evropě. Její hodnocení nezní zrovna příznivě a celý čin je zahalen možností politické objednávky. Prezidentské volby v Rakousku však ukázaly, že zvrátit nepříznivý výsledek se dá všelijak, například přes obyčejnou poštu.

  Strach v Bruselu značí, že s demokracií je cosi v nepořádku. V mnoha zemích, o kterých jsme si vždy mysleli, že svoboda občanů v nich je zaručena a zároveň svatá, se nyní u moci drží lidé, které můžeme nazývat diktátory. My máme Babiše, Němci Merkelovou, Evropa Junckera , Schulze. K nim lze připočíst plno noshledů, pro které jsou běžní lidé póvlem, který ničemu nerozumí. To i přes vyšší vzdělání, IQ a schopnost logicky uvažovat u většiny prostých občanů. Ti, kteří se dostali k moci a páchají svými rozhodnutími v europarlamentu a eurokomisi zločiny na rozumu, bijí na poplach. Přestože neoplývají pokorou a zdravým úsudkem, došlo i jim, jak moc se pod nimi začala otřásat jejich křesla přinášející jim bohaté odměny a doživotní renty.

   O důležitém kroku Británie se rozhodovalo do brzkých ranních hodin. Zatímco Skotsko hlasovalo pro setrvání v Unii, možná jeho občané proslulí svou šetrností uvěřili ekonomům, kteří většinou v zájmu bruselských papalášů hlásali cosi o obrovských ztrátách ne všech stranách, hrdý Wales se stal baštou odpůrců EU. V konečném součtu se nakonec velmi těsně prosadili příznivci Brexitu a Velká Británie může zahájit všechny kroky vedoucí k opuštění EU. Je nyní otázkou, jde li o začátek konce tohoto obrovského kolosu ovládaného neschopnými politiky a Spojenými státy, nebo se opět podaří nějakým způsobem zvrátit výsledek hlasování a potřít tím právo na sebeurčení jednotlivých států a národů.

  Nynější situace nahrává k vyhlášení obdobných referend i v dalších členských zemích EU. Zároveň je jisté, že nikdy jindy nebyl na ostrovní království vytvářen větší zahraniční tlak, než tomu bude nyní a je možné, že hrozí rozpad samotné Velké Británie, především Skotsko se může chtít utrhnout. Pokud se však přidají se svou snahou opustit EU i další země, například Švédsko k tomu nemá daleko, měli by se naši politici pomalu začít scházet s kolegy z Visegrádské čtyřky a uvažovat o větším sbližování se. Štěstí přeje připraveným a var v evropském kotli začne připomínat papiňák. Zvítězí demokracie, dojde k velkým změnám ve vedení EU, jejímu rozpadu, nebo se Schulzové a Junckerové budou držet moci za každou cenu a přiblížíme se ekonomické a nakonec i celoevropské katastrofě? Britové se rozhodli a ukázali cestu i nám. Jak hrbolatá bude, ukáže budoucnost.

J3.K