Bububu z USA
www.inadhled.live Spojené státy prodávající své zbraně po celém světě včetně údajně špičkových letadel schopných nést jadernou munici ostře reagují na jednání mezi Ruskem a Íránem o dodávkách balistických střel s doletem 120 km. Po dronech z íránské produkce by došlo i na rakety, o kterých Američané tvrdí, že by změnily poměr sil na ukrajinském bojišti. Rusové jsou naopak schopni navést Íránce ke „správnému“ řešení v otázce atomových zbraní, čehož se Pentagon bojí jako čert kříže.
Jaderné zbraně v rukách muslimských Íránců by změnily pro Američany mnohé. Už to, že by se z Íránu, tedy odvěkého nepřítele USA, stala jaderná velmoc, je pro Bílý dům nepříjemné. Zvláště v oblasti Blízkého a Středního Východu nedaleko Izraele. Nemyslíme si však, že by Rusko chtělo za každou cenu podpořit Teherán ve výrobě jaderných zbraní. Rusové jsou si dobře vědomi, že s používáním uranu ve zbraních je třeba šetřit a jistě radši zachovají snížený počet členů klubu zemí schopných jadernou munici vyrábět. Navíc když ji případně mohou dodávat, ovšem i tady vědí, že je to hra s ohněm.
Něco jiného je to u ostatní techniky a nákup balistických raket výměnou za jiné konvenční zbraně je prostě obchod. Americké vyhrožování tvrdou reakcí je spíše veselou historkou. Letadla F-16 či nově F-35, protiletecké systémy a další systémy potkáte ve výzbroji mnohých států, o F-16 to platí nově i na Ukrajině. Ukrajinci bojují proti Rusům většinou už na západní vojenské technice, přičemž většinu dodávají Američané. Spolupráce mezi Íránem a Ruskou federací je naprosto legitimním obchodem srovnatelným s tím, jak se dostávají zbraně do rukou ukrajinské armády. Ukňourané pofňukávání znějící zpoza Atlantiku je tak pouze připomínkou starých časů, kdy si USA hrály na světového četníka. Domníváme se, že si Moskva koupí přesně to, co chce sama, a nebude brát ohledy na jakékoliv výhružky Američanů. A Íránci už mají americké silácké nadvlády v regionu také plné zuby.
Ruský nebojácný přístup k Spojeným státům je Západu trnem v oku. Vstupem na Ukrajinu Kreml ukázal jasně, že si své hranice bude chránit. To už není chudý sirotek po rozpadu Sovětského svazu, už tam nevládne Gorbačov či Jelcin ochotní podřizovat se zájmům Západu. Vladimír Putin se vzepřel světovým elitám a americkým představám o rozdělení pravomocí na Zemi. A zachová li si Ruská federace současné postavení ve světě a zároveň udrží li díky vyspělosti svého zbrojního programu Američany v šachu, jedině tak bude zachována rovnováha. Putin to říká veřejně. Neustoupí. Je ochoten jednat o míru a o čemkoliv, nikoliv ale z pozice bázlivého či poraženého. Nákup balistických střel z Íránu proběhne, budou li Rusové chtít.
Západ už moc možností podpory Ukrajině nemá, je vyčerpán, USA jsou zadlužené. Ruská ekonomika stoupá. A začít otevřenou válku s Ruskem si Západ zatím nedovolí. Přeci jenom není dostatečně vyzbrojen. Pokud následníci Putina zachovají směr jím nastavený a nepodlehnou jednou pábení ze strany USA, může být Ruská federace dlouhodobě důležitým závažím vyrovnávajícím západní touhy po nadvládě. Zatím je tou zárukou právě současný vládce Kremlu. A s ním i soudržnost národů Ruské federace. O té se může liberálům jen zdát. Ve státech jimi vedenými to spíše vře a s podporou občanů v takovém měřítku počítat nemohou.
Jindřich Kulhavý
