Být Pražákem začíná být složité
www.inadhled.cz Život ve městě se stal lákadlem pro mnoho mladých lidí pocházejících z českého a moravského venkova. V centrech místního dění je vyšší koncentrace škol, úřadů, obchodů a možností kulturního vyžití. Úprk mládeže ze statků, polí, vinic a dalších hospodářství do městských aglomerací je zjevný už dlouhou dobu. Částečně za to může degradace školství, jehož koncepce vysokého počtu vysokých škol naprosto na okraj odsunula učňovská střediska, a falešný pocit mládeže, že jen v kanceláři může dosáhnout na pohodlný život s vysokými výdělky, převažuje nad realitou a potřebami společnosti. Když už se Vám podaří sehnat například instalatéra, který opraví Vaši několik měsíců protékající toaletu, ani se nedivíte, kolik budete muset platit, protože Vás těší, že ji můžete zase v klidu používat. Úředník Vám bude maximálně otravovat život, jinak je jeho práce většinou úměrná tomu, co Vy do té toalety vkládáte.
Žijete li na venkově, máte své problémy. Škola a obchod není všude, pošta jakbysmet, lékaře by člověk pohledal a nemocnice je v dalekém městě. Někdy máte horší signál, vodu hluboko ve studni a fekální vůz je třeba objednat i 5x do roka. Na druhou stranu přijdete domů z práce a můžete běhat v trenkách kolem chalupy, neruší Vás žádné všude přítomné zvuky z dopravy či cinkání tramvají. Žijete ve větším poklidu, psa pustíte ze zahrady ven, do lesů, polí a k vodě to máte kousek, žijete v relativní pohodě, i když zrovna nelenošíte. Máte větší lednici, mrazák, sklípek a jste předzásobeni. Možná máte nějaká zvířata, pěstujete ovoce a zeleninu a smějete se nálepkám bio. Na zahradu se Vám vejde 10 aut a každý z Vašich sousedů umí něco praktického. A to není špatné.
Městský život je na tom úplně jinak. Vše je v určitém dosahu. Lesů a luk si tam člověk moc neužije a přírodu mu připomene především mazlavá smrdutá hmota na podrážce. Přes den si můžete vybrat z tisíce hospod a restaurací, obchodů, večer Vás lákají bary, kina a kdo má žaludek na naše umělce, tak i divadla. Se sportem je to různé, nicméně indooraktivity jsou vcelku přístupné a venkovní zase začínají často hned za hranicemi města. Jen tam musíte nějak dojet. U práce se často moc nezašpiníte. Lékařů a nemocnic je mraky, jen úroveň kvality služeb odpovídá celkovému stavu zdravotnictví. S parkováním je to složité, navíc exoti sedící na radnicích neustále vymýšlejí, jak Vám otrávit život a zároveň naplnit pokladnu, aby poté mohli rozhazovat za neskutečné nesmysly. A máte li štěstí a trochu se Vám daří, nedej bože máte dvě auta, jste v koncích. To druhé si totiž musíte brát na balkón, nebo platit za jeho odložení na ulici nesmyslné částky. A když na ní náhodou sedí neosocialistická koalice ekologů, eurosoudruhů a hlupáků, jak je tomu například v Praze či Brně, máte chuť vzpomenout si na praktičnost defenestrace.
Idiocie pražských zastupitelů nabírá postupně na grádech. Jestliže jsme se z Prahy donedávna smáli Brňákům, že nemají metro, za draka považují vycpaného krokodýla a zároveň tam řádí Matěj Holan, přičemž jsme taktně mlčeli o dalším Matějovi, tentokrát Stropnickém, pak nynější koalice je opravdu unikát. To, že Hřib kecá do zahraniční státní politiky, ale na vedení Prahy potřebuje mít dlouhý zástup placených poradců, to už nikdo neřeší. Čižinský zase organizuje 3000 vyvolených, která však vybírá tak pečlivě, že při nevhodném dotazu na náplň jejich činnosti dojde okamžitě k blokaci tázajícího se. Holt specifický přístup pana ekoteroristy. Pak tu máme Hlubučka ze STAN, což další důkaz degenerace politické strany. No a všichni tito dělají vše pro to, aby rodilým i přistěhovaným Pražanům otrávili jejich život v metropoli. Nejsou jediní, ale patří mezi zvlášť aktivní exempláře. Jestliže nám na Böhmovi vadilo jisté rozkrádání a kamarádství s nakonec chybu udělajícím Janouškem, také zapojení dalších kmotrů typu Rittiga, pak to, co předváděla primátorka Krnáčová bylo do nebe volající, nynější vládci Prahy však posunuli hranici demence o značný kus dále.
Nejdříve se na začátku tohoto roku namnožily parkovací modré zóny a ulicemi bloudí pidiautíčka ověšená kamerami, která s podivem ještě nikdo nepřevrátil na střechu, zároveň se postupně omezuje rychlost v různých částech města, což není kvůli bezpečnosti, ale možném výběru pokut, dalším počinem je myšlenka na zpoplatnění vjezdu do Prahy a používání ulic. Tentokráte nejde o projev psychického narušení, ale o pokus trumfnout jeden blbý nápad druhým ještě blbějším. Pokud jde radním o vylidnění města, pak se to těm venkovským náplavám skutečně daří. O potřebě používat vozidla ve městě jsme již psali. Mámy s dětmi, podnikatelé, starší a hůře se pohybující lidé, ti všichni jsou při rozloze města na autech závislí. Naráží však na snahu prosadit za každou cenu nesmyslná předražená elektrická auta. Technický analfabet Hlubuček neustále omílá škodlivost dieselových motorů, přestože řada průzkumů již dokázala, že moderní dieselový motor škodí méně než benzínový a ten zase výrazně šetří životní prostředí více, než elektrický. Vylhaná mantra o ekokatastrofě byla navíc nedávno vyvrácena pěti sty vědci a odborníky v oblasti klimatu, kteří potvrdili, že ekoalarmisté sedící mimo jiné i v pražské koalici prostě lžou. A takový nepřítel automobilů Bursík je zásadový jen proto, že má zatím kolena v pořádku a rád chodí. Tito lidé si z vlastního přesvědčení vytvořili světonázor, který budou prosazovat do té doby, než jim chcípne pro nedostatek elektřiny lednička.
Zpoplatnění vjezdu do města by mělo předcházet projevům občanské neposlušnosti. Pokud si necháme vše líbit, budou s námi zaprodaní liberálové orat do nekonečna. Pražané v Praze bydlí, žijí, platí daně, pečují o domy, nakupují, pracují a mají svá práva. Úředníci pouze spravují to, co jim Pražané povolí, a navíc by měli mít povinnost dělat to, co předeslali při volební kampani. Místo prioritního obchvatu města, od kterého upouštějí, respektive jeho budování oddalují, vymýšlí, jak ukázat svou sílu. Ohání se podobnými sankcemi používanými v Německu a Rakousku. Má snad vše to, co vymyslí Germáni být měřítkem našich životů? A protože jde o liberály, jejich ovce, přestože byly v menšině, mlčí. Opravdu si necháme vše líbit?
Jindřich Kulhavý (J3.K)
