Být světovou osobností ještě neznamená být nejlepší…

  Jenže bohužel to majitelé časopisu mysleli vážně a tento titul jí přisoudili pravděpodobně za vřelý přístup k agresivním novoosídlencům Evropy. Otázkou je, co tím sledovali. V podstatě osobností byl v historii kde kdo. Mohou to být nositelé Nobelových ven, význační politici, vědci, obchodníci, hlavy států, vojenští velitelé i diktátoři. Dosáhnout určitého postavení vyžaduje vyšší inteligenci, dravost, ego a dobrou konstelaci hvězd.  Tyto atributy se podařilo shromáždit i dalším kontraverzním jedincům, vzpomeňme na Hitlera, Stalina, Arafata, Fidela Castra, Brežněva, severokorejské Kimy a mnoho dalších opravdu vymazlených vládců. Být v této společnosti bych nepovažoval za úplně vynikající počin, zvláště, bude li dopad činů probírán ještě mnoho set let po změně skladby obyvatelstva Evropy. Otázkou také je, kdo bude jednou to hodnocení vytvářet, bude li nynější doba považována za konec naší kultury, nebo se na ni bude nahlížet jako na počátek vítězného boje křesťanů nad muslimy.

  V tomto kontextu působí naprosto stejně odstrašujícím dojmem prohlášení Vladimíra Dlouhého o tom, že firmy budou přispívat do fondu na integraci uprchlíků a darování jakéhosi řádu knížeti Schwarzenbergovi za zásluhy o Evropu a jeho přístup k migraci. Kde vzal exministr Dlouhý jistotu, že firmy mají zájem na něco podobného vydělávat, navíc při neustále slibované represi ze strany ministra financí Babiše vůbec není jisté, že tu ještě nějaké společnosti zůstanou a budou výdělečné. Tedy mimo Agrofertu, ten má své jisté. O uvažování knížete už vůbec nelze diskutovat, ten pán je mimo realitu, což se samozřejmě hodí do krámu řiťolezcům z Bruselu, kteří se vidí ve svých funkcích bohatě dotovaných unijním rozpočtem.

  Další pohromou je jednání o státním rozpočtu. Jeho schodek je opět obrovský a přijde mi, že nelze neustále zadlužovat naše potomky. Pokud Vám nevychází domácí rozpočet a půjčíte si, lze očekávat, že jednou zaklepe exekutor a sebere Vám i židli pod zadkem. To když nebudete dostatečně produktivní a nestihnete včas splácet úvěr včetně úroků. Pan Babiš patří k absolutně nejzadluženějším občanům této země, není tedy pro něj nezvyk jít do schodku. Otázkou je, hospodaří li stejně ve svých firmách. Něco jiného je provozní úvěr, opakem toho je dané peníze….prožrat. Samozřejmě se tedy tento Slovák snaží vymyslet, jak vytlouct z českého národa ještě nějakou pětku. Touha vybírat silniční daň na soukromá vozidla je snad už drzost hraničící s arogancí vůči lidu. Zvláště, uvědomíme li si, kolik peněz se vypaří při hospodaření našich státních úředníků, kolik stojí zástupci v unijních orgánech a jak neefektivní je naše politická elita a vláda samotná.

  Pokud se Vám tedy zdá, že slyšíte nějaké dobré zprávy, pak se asi zabýváte pouze profláklými citáty, romantickými pozdravy z exotických míst a vtípky na sociálních sítích. A možná se občas trošinku zamyslíte nad tím, jak staří prognostici předpovídají zkázu Evropy a zdvihají varovně prsty směrem k německé osobnosti. Za což jsou káráni ze všech stran, včetně těch, které lze považovat za kavárenské povaleče. A když už jsme u těch exprognostiků, jeden z nich se fakt nepovedl. Soudruh Ransdorf se asi úplně zbláznil.  Nakonec ale možná pomohl k uvědomění si, kolik peněz leží ve švýcarských bankách a proč je tedy tato země tak bohatá. To už je ale nad rámec chápání většiny z národa, kterému se média neustále snaží upravovat povědomí naprosto tendenční prací. Při sledování našich deníků, týdeníků a televizních relací si totiž velká část obyvatelstva myslí, že je vše v pořádku a není se čeho bát. Opak je však pravdou…A ještě maličkost. Doufám, že žebříčky popularity lžou. Protože kdyby ne, jsem nechápajícím a mimo realitu asi já.

J3.K