| Drazí přátelé, Evropský parlament přijal změny unijních smluv, které předpokládají, že centrála v Bruselu převezme kompetence v 10 oblastech, které jsou klíčové pro suverenitu našich zemí. Přestože se centralizace Unie podle nejhorších historických vzorců v poslední době dramaticky zrychlila, cesta k její plné realizaci je ještě dlouhá, a ještě není pozdě ji zablokovat. Procedura změny smlouvy byla formálně zahájena 18. prosince 2023, kdy byl projekt přijat Evropským parlamentem. Projekt byl následně předložen Radě Evropské unie. Třetí fází procedury bude Evropská rada (hlavy států a předsedové vlád) prostou většinou rozhodnout o svolání Konventu (zástupci národních parlamentů, Evropského parlamentu a Evropské komise a hlavy států a vlád). Konvent provede předběžné posouzení obsahu pozměňovacích návrhů předložených Parlamentem. Poté konsensem přijme doporučení pro mezivládní konferenci svolanou předsedou Rady EU. Její práce bude nejdůležitější fází procedury. Právě tam zástupci vlád členských států vypracují konečný obsah změn smluv, které lze přijmout pouze konsensem. Poté již nebudou povoleny žádné opravy. A konečně, nové smlouvy budou ratifikovány členskými státy v souladu s jejich ústavními požadavky. Před námi je proces, který může trvat asi dva roky, a stále máme čas se proti tomuto postavit a upozornit občany evropských zemí na rozsah hrozby. Proto jsme před pár dny představili zprávu „Proč potřebujeme suverenitu?“, abychom zvýšili povědomí o tom, co tyto změny znamenají pro naši osobní a národní svobodu, svobodu slova, svědomí a ochranu života a rodiny. Zpráva je již dostupná v angličtině a zahájili jsme její širokou distribuci. Kopie zprávy byly doručeny zástupcům maďarské vlády během Polsko-maďarského politického fóra v Budapešti. Zpráva bude brzy zaslána všem europoslancům. Bude také základem pro rozhovory a setkání s komunitami ze Slovenska, Chorvatska, Itálie, Španělska, Francie, Rumunska, Bulharska a dalších zemí. Ve zprávě jsme v samostatných kapitolách popsali 10 konkrétních oblastí navrhovaného přenosu národní suverenity: ochrana klimatu, zdravotní politika, přeshraniční infrastruktura, ochrana hranic, zahraniční politika, bezpečnost a obrana, průmysl, vzdělávání, měnová politika a rodinné právo. Popsali jsme zde rozsah přenesených vnitrostátních pravomocí a očekávaných důsledcích. Vyniká z něj obraz „evropského superstátu“, jehož centralizace a řízení shora daleko přesahuje federální řešení USA nebo Německa. Členské státy ztratí kontrolu nad podstatou nezávislého a suverénního státu, tedy vnitřními záležitostmi, zahraniční politikou, schopností vést obrannou válku a ochranou hranic. Energetická bezpečnost. Ústředí EU převezme výlučnou pravomoc pro mezinárodní dohody „o změně klimatu“ a oblast „životní prostředí“ bude vyňata z rozsahu sdílených pravomocí (pozměňovací návrh 70). Tímto způsobem převezme Ústředí výhradní kontrolu nad otázkami životního prostředí. Mezi trestnými činy EU bude vytvořena nová kategorie trestných činů proti životnímu prostředí a Europol získá nové pravomoci k jejich stíhání. To ovlivní energetickou bezpečnost členských států, které mají v této oblasti různé, často protichůdné zájmy. Například německá energetická politika, která po desetiletí předpokládala úzkou spolupráci s Ruskem, je v rozporu s energetickou bezpečností Polska. Na druhou stranu není těžké si představit situaci, ve které Evropská unie donutí země okamžitě upustit od těžby uhlí za účelem výroby elektrické energie. Doprava a přeshraniční infrastruktura. Pozměňovací návrh 71 může být zásadní pro budoucnost východní části EU. Předpokládá, že sdílené pravomoci, v rámci nichž má Unie přednost před členskými státy, budou rozšířeny o přeshraniční infrastrukturu v oblasti silniční, železniční, námořní, letecké a vnitrozemské plavby, mezinárodních letišť a námořních přístavů. Novela by se dotkla např. výsostných kompetencí při rozvoji LNG terminálů nebo výstavbě Via Carpatia, důležité komunikační trasy v tomto regionu. Navrhované změny smlouvy se dále týkají: těžebního průmyslu, energetiky a zbrojního průmyslu a ovlivní konkurenceschopnost ekonomik menších zemí a vynutí si jejich další podřízení větším ekonomikám, zejména německé. Návrh do smlouvy vkládá, že „měnou Unie je euro“. Tato změna donutí všechny členské státy zavést společnou měnu a vzdát se měnové suverenity, ačkoli hlavními příjemci společné měny jsou Německo a Nizozemsko a všechny ostatní země eurozóny kvůli tomu finančně ztratily. Ozbrojené síly. Projekt počítá s nadřazeností unijní většiny v otázkách „vnější bezpečnosti a obrany“. Preambule usnesení Evropského parlamentu požaduje „ustavení Obranné unie s vojenskými jednotkami a stálou schopností rychlého nasazení pod operačním velením Unie“. Kromě toho „navrhuje, aby společné zadávání zakázek a vývoj zbraní byly financovány Unií z vyhrazeného rozpočtu podléhajícího spolurozhodování a parlamentní kontrole“. Vznik Obranné unie by měl být interpretován jako pokus Evropy zcela opustit vojenskou spolupráci s USA a také jako rukavice hozená strukturám NATO a v podstatě USA. V praxi to bude znamenat zbavení národních států jejich vlastní obranyschopnosti a totální závislost na rozhodnutích přijatých v Bruselu. To povede k ochromení obranyschopnosti konkrétních zemí, které v případě nepřátelské aktivity budou muset čekat na rozhodnutí politiků a úředníků nacházejících se stovky kilometrů od místa agrese a někdy i sympatizujících s agresorem. S problematikou bezpečnosti přímo souvisí pozměňovací návrh č. 73, který odevzdává „zahraniční záležitosti“ do rukou Ústředí EU, zbavuje členské státy možnosti provádět suverénní zahraniční politiku, a pozměňovací návrh č. 98, který Ústředí umožní přímo zasahovat do kompetencí členských států v oblasti ochrany vnějších hranic, včetně pravomocí a fungování státních pohraničních a imigračních služeb. Součástí navrhovaných změn unijních smluv jsou i otázky spojené s potraty a genderovou ideologií, které nám orgány EU již léta vnucují. Pozměňovací návrhy 103 a 104 odstraňují ze Smlouvy požadavek jednomyslnosti v Radě EU v oblasti rodinného práva. Kvalifikovaná většina rozhodne o přijetí zákonů, které jsou v rozporu s kulturní, ústavní a mravní identitou významné části členských států, např. o institucionalizaci homosexuálních vztahů a jejich zrovnoprávnění s manželstvím nebo o odebírání dětí jejich rodičům za to, že je vychovali v hodnotovém systému rodičů. Vzdělávání bude také patřit k oblastem, kde bude rozhodnutí záležet na většině. Omezí se tak možnost určování obsahu výuky a organizace vzdělávacích systémů a umožní se zavedení jednotné evropské maturity nebo omezení výuky rodného jazyka, dějepisu či zeměpisu. Umožní zavedení jednotné, povinné, permisivní sexuální výchovy do škol, stejně jako model inkluzivního vzdělávání a likvidaci speciálních škol, které budou umisťovat žáky s normálním vývojem a žáky s výrazným mentálním postižením do stejných tříd, ke škodě obou skupin. Klíčové kompetence ministra školství může převzít komisař EU, kterého nelze ve volbách změnit, jelikož Evropská komise nepodléhá demokratickým volbám. Změny smluv EU přijaté Evropským parlamentem zahrnovaly změny, které Evropské unii umožňují kontrolu nad širokou oblastí zdravotní politiky. Týkalo by se to i nejasného konceptu „sexuálního a reprodukčního zdraví a práv“, který dosud nebyl ve smluvních normách uznán, v podstatě představující potraty a antikoncepci, ale také drastické chirurgické a hormonální zásahy v rámci tzv. korekce pohlaví nebo „právo na sexuální výchovu“, potvrzující hédonismus a promiskuitu. Navrhované rozšíření kompetencí Unie na zdravotní politiku členských států v případě ohlášení další epidemie může vést k tomu, že centrální sanitární politika bude, obcházejíc národní vládu a parlament, rozhodovat o omezení práv a svobod (mimo jiné zavedením lockdownů, omezením pohybu a povinným očkováním). Potřebujeme vaši podporu, abychom mohli bránit suverenitu našich zemí. 
| 
