Charita či výběr peněz?

  Předvánoční atmosféry se snaží využít kde kdo. U obchodníků je to vcelku logické, byť některé vyšroubované ceny přímo děsí. Jestliže běžný rabat, neboli hrubý zisk na zboží, byl kdysi (řekněme v prvních porevolučních létech) v obchodech běžně do 15ti % z celkové ceny, tak dnes se často pohybuje i u 100%. Samozřejmě záleží na typu zboží a prodejci. Mezi největší loupežníky patří nadnárodní korporace okrádající menší dodavatele, což platí především u potravin, ale také obchodníci s oděvy, sportovními pomůckami a elektronikou. Abychom byli objektivní, takoví výrobci aut mají ty rabaty ještě mnohem vyšší, ale to už bychom zabřednuli do makroekonomiky. Nakupujeme li tedy s blížícím se rozdáváním dárků pod stromečkem, musíme počítat, že utratíme více peněz za méně předmětů, navíc často za dosluhující modelovou řadu. Je to realita a přemýšlet nad tím přinutíme asi málokoho. Vánoce jsou natolik silným zážitkem, že jsou lidé ochotní si i půjčovat jen proto, aby potěšili své milé. Přitom je paradoxně známé, že vzít si půjčku na dovolenou a nákup dárků je kontraproduktivní a nezodpovědné.

  Obchodníci jsou tedy vcelku jasným a logickým příkladem těch, kteří na svátcích vydělají a poté z toho ti chudší zbytek roku žijí. Další sortou jsou podvodníci. Jejich aktivita se v časové blízkosti Vánoc zvyšuje. Falešné e-shopy, kterých je mnoho, a navíc mají solidně vypadající placenou reklamu třeba na Facebooku, rostou jako houby po dešti. Nabízejí kvalitní a levnější zboží všech kategorií, bohužel ale také neexistující. Facebook sice kontroluje a maže příspěvky, které označuje jako nenávistné a nevhodné, ale není schopný si ověřit vlastní inzerenty. Má z nich asi tolik peněz, že mu ani nevadí, že díky vlastnímu zisku nechává okrádat své uživatele. Takže vezmeme li to do důsledku, sice přečtou každý Váš příspěvek, nad kterým navíc bdí hromada různých udavačů shromážděných v Člověkem v tísni vedených partičkách, například Jsme tu, propagaci podvodníků však považují za prostý byznys. Vezměte tedy rozum do hrsti. Drahé značkové hodinky, kvalitní kolo či elektroniku prostě za půlku nekoupíte a levněji už vůbec ne. Pokud musíte platit předem, právě jste dost možná někomu udělali radost, Vy a Vaši příbuzní to však rozhodně nebudete.

  Narazili jsme výše na politickou neziskovku Člověk v tísni. Momentálně při otevření poštovní schránky na Vás teď pravděpodobně může vypadnout některá z mnoha rozeslaných obálek se složenkou, které k Vám směřují nejen od této v Rusku již zakázané firmy, ale možná tam najdete i další adresovanou pašeráckou organizací Lékaři bez hranic podílející se na cílené migraci, kterou podporují poskytnutím minimálně dvou svých plavidel převaděčům u libyjských břehů. Ještě v libyjských pobřežních vodách nakládají na přeplněných člunech migranty z celé Afriky a přemísťují je do Itálie, na Maltu a na Kypr. To něco stojí, takže je třeba, podobně jako Člověk v tísni, shánět peníze nad rámec dotací a úliteb od orgánů EU, případně příslušných vlád a soukromých investorů. Rozjeli tedy hru na city a předstírají charitu. Přestože rozpočet obou těchto společností dosahuje řádově miliard, jejich činnost je natolik rozsáhlá, že ani to nestačí. Část prostředků samozřejmě k potřebným dojde, je třeba natočit propagační materiály a udělat pár fotek, ale pokud si myslíte, že z Vašich například dvou tisíc korun odejdou aspoň 2/3 někam do Afriky či na Blízký Východ, mýlíte se. A pokud něco ano, překvapivě byste je našli někde v Libanonu, kde tak přispějete na některou z raket letících na Izrael. Pokud jde o Afriku, samotní Afričané obviňují Evropu z toho, že nesmyslnou charitou odnaučila místní pracovat a spoléhat se sami na sebe. Navíc pokud tam něco dorazí, stane se to obchodním artiklem, na kterém příslušná mafie dále vydělává.

  Lékaři bez hranic a spřátelený Člověk v tísni už to ví a své peníze utrácí jinak. Jde o politické neziskovky prorostlé do státních úřadů. Jejich předáci jsou všeobecně považováni za solidní občany, takový Šimon Pánek by jednou rád možná skončil na Hradu. Obrovský rozpočet je utápěn v projektech indoktrinace ve školách. Ostatně nedávné vytlačení Člověka v tísni z bystrckých škol v proslulé brněnské čtvrti získalo pozitivní ohlas napříč celou republiko. Část peněz je určena ke korupci státních úředníků a jejich ovlivňování. Velký díl spotřebuje samotná režie organizací. U Lékař ů bez hranic nebuďme naivní. Dovezené migranty pouze předají a o ně se poté už stará Evropská unie, samozřejmě z peněz daňových poplatníků. Mezi obálkami označenými logem původně charitativní společnosti najdete i tu od Fondu ohrožených dětí. Je smutné, nedokáže li se stát postarat o vlastní drobotinu a zároveň tu existují snahy navážet další problematickou nazvanou sirotci.

  Je až s podivem, s jakou drzostí si dovolí neziskovky žádat Vás o Vaše tolikrát státem zdaněné peníze. Hrají tak na strunu sociálního cítění. Je vcelku pochopitelné, že existují lidé, kteří potřebují naši pomoc. Pokud ji chcete poskytnout, udělejte to. Vyberte si konkrétního člověka, je jedno, je li to nemocné dítě, senior či bezdomovec, a udělejte mu radost. Vy osobně a právě jemu. Jiný způsob je jen utrácením, případně podporou falešných podvodníků brnkajících na city. Než Vaše peníze někam dojdou, většina jich zmizí. A to opravdu nechcete. Je jedno, jestli je to o Vánocích, či úplně jindy. Tvrdí nám, že se máme nejlépe za celou dobu, co existujeme. Češi mají stále co dohánět, naše platy jsou pod úrovní EU, přitom pracujeme mnohem více. Budoucnost nevypadá nijak růžově. A pokud si myslíte, že právě Vám někdo někdy nějak pomůže, jste naivní. Dokud platíme, jsme atraktivní, až nebudeme mít z čeho, kopnou do nás. Tak to prostě je.

J3.K