Chlupáči nahánějící hrůzu

  Dosud je známo něco přes 800 druhů sklípkanů a odhaduje se, že stejné množství čeká ještě na své objevení. Přesto nám tito chlupáči nemusejí vůbec nahánět hrůzu. Proč? Sklípkani, těch velkých rozměrů, se u nás, naštěstí pro některé, díky mírnému klimatu nevyskytují. V ČR je myslím znám pouze jeden druh „Sklípkánka“ – a nebudu, vzhledem k jeho vzácnosti, ani vypisovat lokality či kde ho lze nalézt. Ale nebojte se, je neškodný, i kdyby jste na něj narazili. Daleko větší hrozbu u nás představují jiné druhy pavouků, kteří jsou jak domácí, tak se u nás díky oteplování pomalu zabydlují. Jedná se například o Zápřednici či Stepníka, u kterého se vlastně ani neví, jak jedovatý je. A další.

  Ale zpět k našemu tématu. Když se vysloví slovo „SKLÍPKAN“, mnoho lidí si představí velké hnědé chlupaté stvoření, které spatřili nejlépe v nějakém dobrodružném filmu. Ještě v lepším případě stvořen vydávající všelijaké zvuky a samozřejmě skákající nejméně 10m do vzduchu. Samozřejmě musí být vše opředené nezměrným množstvím pavučiny, které je prostě všude. A není divu, když se mnoho z nás setkalo právě se sklípkanem pouze prostřednictvím televizní obrazovky. Další z nás pouze z pohledu v ZOO či nějaké prodejně. Co je tedy pravda a co fikce?

Jen hnědí? Nikoliv :)

Na jedné nejmenované TV stanici jsem nedávno sledoval pořad z říše hmyzu, kde sklípkani vydávali nesčetné množství zvuků (rozeznal jsem motorovou pilu a kvokání slepice). Donutilo mě to zmáčknout na ovladači červené tlačítko a ponechat pořad jeho osudu. Čirou náhodou to stejné sledoval i vnuk jedné mé známé a přišel za mnou s prosíkem, zda by se mohl jít ke mně podívat na ty „pavouky“, co dělají tolik prima zvuků. Jeho zklamání bylo opravdu velké, když jsem ho ujistil, že je to prostě nesmysl. A kde je tedy pravda? Pouze u jednoho druhu sklípkana je opravdu zřetelně slyšitelný zvuk, který vydává pomocí chelicer (jedové zuby-pozn.). Zvuk připomíná takové šustivé sípající syčení. Tuto schopnost má ještě jen několik druhů, ale již ne s takovou intenzitou zvuku.

Další jejich předností je, že rozhodně nejsou jen hnědí, mají nesčetnou škálu barev. A skákání? Stromové druhy sklípkanů velice dobře skáčí, ale jejich skok je maximálně 1m dlouhý a využívají tuto schopnost hlavně při přesunu ve stromovém větvoví. A konečně pavučina? S vláknem sklípkani rozhodně šetří a využijí ho jen k zvelebení úkrytu, který si najdou či vybudují – slouží k lovu a úkrytu. Takže pokud bude sklípkan volně v místnosti, rozhodně ji celou neopřede, ale vybere si jen malý kout.

Sklípkan po tzv. "svleku" - tak málo vlákna k tomu potřebuje :)

Shrnuto - sklípkan není jen jednobarevný, nekvoká a ani jinak nevrčí, a nebude vás honit po písečné pláži, když budete křičet. A ani nevyskočí do 3 patra panelového domu. Je to prostě jen užitečný osminohý delegát z říše hmyzu, který se v těchto povídáních stane takovým vyslancem, který vám pomůže nahlédnout maličko do jeho způsobu života mimo jeho přirozené prostředí a vyvrátí tak asi mnoho mýtů a legend.

I proužky se v říši sklípkanů nosí.

Věroslav Bardoun