Co je k tomu vede?

    Volby v USA ukázaly, že podpora celebrit je pro některé kandidáty do politické elity důležitý, někdo se ale obejde relativně bez ní. Zatímco za Hillary Clintonovou stál dav pracující v hollywoodských ateliérech, Donald Trump nevyvíjel tolik aktivity vedoucí k získávání jejich hlasů. Výsledek voleb byl přesto těsný v neprospěch Clintonové. Následující hysterické reakce a silná slova i gesta jsou už jen potvrzením toho, že někteří netuší, kam sahá demokracie a jaké jsou její důsledky.

  Samolibost herců a zpěváků lze zaznamenat i u nás a průběh státního svátku dne 28.10.2016, jeho předehra v cirkusové manéži pod dohledem televizních kamer a Jana Krause byla toho důkazem. Teatrální vystoupení Vojty Dyka a Jiřího Bartošky jen podtrhlo tragikomičnost celé situace. Plejáda dramatických umělců vystupujících proti Miloši Zemanovi byla sice na první pohled početná, nicméně nebylo to poprvé a zcela upřímně jistě ani naposled. Ptáte se tedy proč tomu tak je?

  U této skupiny ,,umělců‘‘  je třeba si uvědomit, že jejich živobytím je jeviště. Jsou zvyklí vystupovat před obecenstvem, v záři reflektorů a za potlesku davu fanoušků. Převážná většina z nich je dostatečně inteligentní na to, aby se naučila potřebné texty patřící k jimi zahraným rolím. Ti schopnější umí mimo dramatický projev i improvizovat a získat tak obdiv na prknech představujících jejich svět. Ty nejlepší potom vídáme v televizních a filmových dílech různé kvality. U zpěváků je to podobné. Většině vloží skladatel a textař do úst a rukou určitou píseň a oni ji interpretují zpěvem či hrou. A jen opravdu komplexní umělec dokáže píseň složit, otextovat a sám přednést před publikum. Množství posluchačů a jejich potlesk je opět závislý na tom, o jak povedené dílko jde.

 Jak je tedy vidět, dav potleskem odměňující umělce je součástí života této skupiny lidí. A potřebnou. Ve chvíli, kdy se jim jí nedostává, jsou připraveni udělat cokoliv proto, aby se dostali opět do středu zájmu. Většinou jde nejen o chybějící obdiv, často ale i o honoráře a peníze, které potřebuje každý, ovšem někteří o něco více. O čemž svědčí i radost, přijde li nabídka na natočení štědře dotovaného reklamního spotu. Někteří jsou potom schopní podobně přistupovat k čemukoliv. Tedy k propagaci politiků. Zahrát svou roli už je tím nejsnadnějším úkolem.

  Nechme však stranou jejich profesionální kariéru a profesní postižení, někteří mají vlastní názor, který prezentují zadarmo. Bohužel si řada z nich myslí, že je natolik dobrý, aby je katapultoval např. do parlamentu. Přednesou ho například v televizním pořadu, jindy jako součást divadelního vystoupení, a neuvědomují si, že jim tleskají ti, kteří k nim mají jistý vztah. I proto si koupili vstupné, pustili si televizi. To ovšem nemusí platit pro ostatní, kterým je zrovna osoba a tvorba dotyčného umělce ukradená a neznámá. Navíc úspěšnost zpěváka či jinak dramatického klauna nemusí být ještě důkazem toho, že mu to opravdu myslí. Talent a dobrý zjev není zásadně průvodním jevem inteligence a logiky.

  Je třeba si také uvědomit jistou rozdílnost v povaze umělců. Ke své profesi potřebují určitou svobodomyslnost. Projevuje se to přístupem k mnoha věcem. Například k sexu (častým jevem je experimentování s homosexualitou), k přírodě, k povinnostem, často k drogám, alkoholu, cigaretám. Každý z nich to má jinak. Není to výhradně jejich problém, jen častější, než u zbytku běžné populace. Bohémský přístup předpokládá jistou nezodpovědnost, ležérnost a neschopnost pochopit, že u reality není podstatný scénář, ale skutečnost. Hraní se poté stává součástí běžného života a potřeba úspěchu přispívá k přetvářce. Viz falešné úsměvy na veřejnosti a jiné chování v soukromí.

  Je tedy velmi zjevné, že být známým umělcem není zrovna dobrým předpokladem k tomu být dobrým vůdčím národa. Podobně to platí pro profesionální sportovce. Skutečně schopnému politikovi nejde o obecenstvo, potlesk, úspěch u diváků. Jeho krédem je být prospěšným pro vlastní zemi, ekonomiku a hospodářství. Nemusí být dobrým rétorikem, stačí, je li ochoten dobře pracovat, naslouchat a pružně reagovat na podněty a problémy. Poctivost, zásadovost a určitá zarputilost jsou tím nejlepším a podstatným souborem vlastností kvalitního vůdce.  Proto říkám aktuálním výzvám některých umělců hlasité NE.

J3.K