Co nás čeká v roce 2017?

   Situace ve světě a Evropě volá po nutnosti zásadních změn.  Plno lidí žijících ve své soukromé ulitě si možná ani neuvědomuje, kolik zla a nepříliš pozitivních věcí se koncentrovalo v posledních dvou létech kolem nás. Na druhou stranu ti, kteří se zabývají děním ve světě, jsou postiženi následky vzteku a deprese z nemožnosti měnit běh dění.

  Prvním krokem ke změnám bude převzetí prezidentského úřadu Donaldem Trumpem v USA. K tomu však bude třeba překonat ještě necelé tři týdny systematického škodění bývalého prezidenta. Je třeba doufat, že se mu nepodaří spustit válečný konflikt s další velmocí, tedy s Ruskem. Tato hrozba je velmi akutní. Zvláště tehdy, je li ve svém chování podporován zájmovou skupinou miliardářů, médií a politiků. Navíc už jeho uvedení do úřadu bylo pravděpodobně protizákonné, rodný list z Honolulu byl zfalšován a Barack Obama se asi narodil jako muslim v Etiopii. V tomto kontextu je možná zřejmější jeho podněcování migrační vlny v Evropě. Trump bude mít doma mnoho práce, navíc se pohybuje v částečně nepřátelském prostředí, nicméně občané Spojených států potřebu změn vnímají podobně, jako u nás v Evropě. Dobrou perspektivu poskytuje schopnost vzájemné komunikace a respektu zároveň mezi Trumpem a Putinem. Jejich vztah bude stěžejním pro dění na naší planetě. Bohužel je třeba si zopakovat, že nejdříve musí dojít k předání úřadu. Nedojde li k tomu, čeká svět válka.

  Starý kontinent zažije bouřlivé období. Blíží se několikery volby, především ve Francii se bude hrát o hodně. Přestože se dá očekávat uzavírání koalic bránících zisku převahy Marine Le Pen, mají křesťané ve Francii asi poslední příležitost udržet vládu nad svou zemí. Zároveň by s jejím vítězstvím došlo k rozpadu Evropské unie, nebo aspoň k velkým změnám v ní. Bude li nadále eskalovat násilí způsobované migranty, změní se neotřesitelná pozice Angely Merkelové v Německu ve stavbu ze sirek. Němci jsou velmi konzervativní a disciplinovaný národ, ale dojde li k ztrátě jistého luxusu a bezpečí, dá se očekávat jistý posun k nacionálnějšímu smýšlení. Itálie je na tom trochu hůře. Bude nadále vystavena přívalu migrantů, zároveň nemá tak organizovanou společnost, jako Němci. Bude se zvyšovat úroveň násilí, původní obyvatelstvo bude projevovat nespokojenost a dojde k pouličním bojům. Oproti tomu Velká Británie dopadne podobně jako Švédsko, muslimská komunita postupně vytlačí Brity z metropolí, jde však o dlouhodobější událost, nicméně zvyšování počtu mešit je otázkou již roku 2017.

  Švédsko bude mít první vládu s muslimskou většinou v Evropě. Bude to sice ještě trvat, ale už nyní se na tom usilovně pracuje. Postupně tuto severskou zemi opustí původní obyvatelé, exodus již započal. Odejdou i investoři a ze Švédska se stane problémová země. Norsko naopak začne uvažovat o vzdalování se EU, jejíž záchrana bude prestižní pro Německo a země Beneluxu. Nicméně i tak se bude zvedat vlna nevole spojená s dalšími restriktivními příkazy. Začne boj o moc a vládu nad Bruselem, přičemž Juncker, Schulz, Mogheriniová a Tusk budou škodit stejně, jako nyní Obama v USA. Odzbrojování obyvatelstva, likvidace hotovosti a cenzura všeho je pouhou předzvěstí.  

  Střední Evropa se nadále bude bránit přílivu cizinců a intenzita boje o moc se bude stupňovat. České volby, respektive předvolební střety, budou velmi tvrdé. ODS je na pokraji smrti, Top09 díky kolaborantskému knížeti po ní, stoupat budou jiné subjekty, ovšem budou pod obrovským mediálním tlakem. Mezi ČSSD a ANO začne totální válka, která nebude mít vítěze, který by byl přínosem pro tuto zemi. Absolutistická moc v rukách Andreje Babiše je stejným zlem, jako vedoucí role pokřivené ČSSD. Ani jedna tato varianta neznamená samostatnost a prosperitu. Babiš ovládá velkou část zemědělství, potravinářství, lesního hospodářství, chemického průmyslu, jde mu i o petrochemické podniky. Nesmíme zapomenout na jeho zájmy v Německu, a tím i riziko možnosti vydírání ze strany Berlína například ohledně přijímání migrantů. Navíc jména Pelikán, Jourová a další jsou předzvěstí velkých problémů a nesolidnosti.

  ČSSD jsou stranou za zenitem, provázanost dlouholetých členů s organizovaným zločinem je podobná tomu, co vedlo k úpadku ODS. Válka uvnitř zadlužené strany bude finišovat před a vzápětí i po volbách. Nastal čas k příchodu změn na našem politickém jevišti, je třeba nových tváří, které by byly schopné obnovit prostředí určené politické diskuzi, demokratickým principům a zlikvidovat nedotknutelné elitářství. Lze tedy předpokládat, že ČSSD bude nadále ztrácet, drží však dosud v ruce dostatečné množství mocenských nástrojů.

  Nakonec je třeba vzít v potaz blížící se prezidentské volby. Ani tady nepůjde o boj v rukavičkách, iniciativy podobné té Kroměřížské budou prosazovat své kandidáty. Miloš Zeman, bude li mu sloužit zdraví, bude silným soupeřem pro každého. Nezmýlil li se ve výběru partnera v podobě Andreje Babiše, bude mít v zádech i média a finance. Můžete se však stát, že Babiš bude díky svým přehmatům vyřízen dříve, než budou volby prezidenta. V tu chvíli může vyhrát někdo úplně jiný. Můžeme si jen přát, aby to nebyl další Havlista. Rok 2017 bude rokem začínajících změn. Je i na nás, budou li k lepšímu. Hodně štěstí.

J3.K