Co se musí stát, aby lidé pochopili?

   Andrej Babiš, mimochodem v neděli opět vysvětlující v Otázkách Václava Moravce své příjmy týkající se koupě dluhopisů, přičemž zase házel čísly a ukazoval jakési tabulky na všechny strany, postupně ovládá všechny pro něho potřebné nervové uzly naší politiky. Tomu napomáhají lidé, kteří jsou na něm ekonomicky závislí, dále ti naivní, kteří v něm vidí Mesiáše naší politiky, paradoxně i závistivci toužící po tom, aby nikdo kolem nich také nic neměl. Co se musí stát, aby si národ uvědomil, že nám vládne Slovák nemající svědomí a jemuž poctivost nikdy nic neříkala.

  Jeho prohřešků jsme zaznamenali mnoho. Jeho spolupráce s STB je i přes rozhodnutí soudů zjevná a poukazuje na morální kredit ministra financí. Zcela nejasný původ peněz, které potřeboval v počátku svého podnikání, začátek pirátským převzetím firmy, ve které byl původně zaměstnancem, jeho chování při dalších transakcích vedoucích k rozšiřování impéria Agrofert. Připravovaný vstup do politiky podchycením důležitých osobností v oblasti práva a policie. Využití znalostí z prostředí STB vedoucí k shánění veškerých potřebných informací vedoucích k likvidaci konkurence, momentálně i ve formě zneužívání svého postavení ve vládě a moci nad finančními úřady a celníky. Aféry spojené s dotací na farmu Čapí hnízdo a kolem odkupů korunových dluhopisů Agrofertu, kde docházelo přinejmenším k obcházení zákonů. Neustálá manipulace s čísly eskalující v roce před volbami připomíná představení kouzelníka. Zdá se však, že Babiš je skutečně prvním politikem, kterému projde opravdu vše. Nahrává mu absence silného protihráče v celém širokém spektru parlamentních stran, strach, který šíří pomocí chapadel chobotnice, jejíž je hlavou. Jednoho dne snad udělá chybu, která mu zlomí vaz. Jak bude muset být velká? A kdo se odváží zariskovat a jít proti němu se vší razancí?

  Příliv migrantů do Evropy pokračuje, s ním i obojakost našich politiků. Zatím co Babiš má k jejich, byť skrývanému, souhlasu podnikatelské důvody, u ostatních jde především o profesní a osobní ambice a snaha zůstat u koryta co nejdéle.  O tom, že jim to může v konečném součtu uškodit, se přesvědčuje TOP 09 tvrdošíjně prosazující přijímání uprchlíků. Doufat v to samé můžeme v případu prezidentského kandidáta Horáčka. Ovšem ani vládní podpora neziskového sektoru nesvědčí o tom, že by se nynější politická garnitura nějak vážně zabývala jejich nepouštěním do naší země. Bylo by naivní si to myslet, navíc část našich spoluobčanů se přímo třese na to mít muslimské sousedy, přestože zprávy například ze Švédska hovoří o postupné totální destrukci dosud tolik vychvalovaného severského otevřeného systému. Musí začít docházet k násilí i u nás? Kolik mrtvých bude muset mít na svém kontě někdo z přivandrovalců, kolik znásilněných žen a dívek nás všechny přesvědčí?

  Kdy skončí glorifikace Václava Havla a jeho blízkých spolupracovníků? Je stále zřejmější, že v opěvované Chartě 77 se sešli nespokojení ultralevicoví komunisté a ti, kteří neodhadnuli v letech 1968-69 budoucí vývoj a unáhlili se, potomek kolaborující rodiny s SS z elitní pražské společnosti, dále idealisté a v mnoho případech i alkoholici. Spolupráce této partičky s STB postupně vyplouvá na povrch a připravované předání moci zajištěné sliby o beztrestnosti pro bývalé mocnáře jsou toho jen potvrzením. Chování po získání důležitých postů napovídá, jak moc důležitým faktorem byla u novovládců morálka. Podvody při restitucích, protiprávní a záměrné prolomení Benešových dekretů, obchodování s Bakalou, v několika případech a spolupráce se zločineckým gangem amerických politiků vedoucí nejdříve k bombardování Kosova a později k otevření evropských hranic přenáší důsledky do nynější doby. Co na nás časem ještě vykoukne z archívů, které Havel a jeho suita nestačili zničit? Navíc se plno jeho pohrobků přemístilo do neziskového sektoru, kde páchají další zlo ve jménu pravdy a lásky. Jak snadno lze zneužít dobrý úmysl a přetavit ho ve vlastní blahobyt.

  Přicházíme o svobodu slova. Mladí aktivisté často nevalné pověsti nám kážou, kdo informuje pravdivě a kdo nikoliv, mediální prostor je plný lidí přinášejících pokroucené zprávy, zkušení matadoři žurnalistiky jsou zašlapáváni do země a na jejich místo míří mocí korumpovaní elévové postižení studiem na tendenčně vedených školách. Úzký okruh vlastníků mediálních společností navzájem spolupracujících poté způsobuje naprosto systematickou likvidaci interpretace skutečnosti. Veřejně-právní ČT si stěžuje na výši koncesionářských poplatků, přitom s výjimkou sportovních relací přináší tendenčně upravované a úplně lživé zprávy. To napomáhá vyznavačům EU, vítací politiky a genderového inženýrství k bezprecedentnímu prosazování svých ideálů, plánů a záměrů.

  Výše uvedené čtyři příklady nejsou zdaleka vším, v čem tlačí náš stát pata. Máme daleko více problémů. O některých se mluví nahlas, o jiných se šeptá, bohužel největší zastoupení mají ty, o nichž se mlčí. Každý den se něco děje, jen málo však vede k změnám k lepšímu. Vlastně si lze jen těžko vzpomenout, kdy to bylo. Ještě, že máme úspěšné sportovce. Aspoň někdo nám umí dělat radost.

J3.K