Co se nechce, abychom věděli......

  Na sociálních sítích je k zhlédnutí velké množství videí, která dokumentují dramatickou situaci nejen kolem nových kolonizátorů Evropy, ale poukazují na násilné chování muslimů, kteří přišli již mnohem dříve. Často se dokonce jedná o agresivní mladistvé, kteří se již narodili v Evropě, ale jsou vychováváni muslimskými rodiči k původním tradicím. Jejich nenávist k starousedlíkům se projevuje velmi často tělesným skupinovým napadáním svých vrstevníků, jindy zase starších a bezbranných občanů. Málokdy si však najdou někoho, kdo by jim byl zdatným soupeřem. I zde se projevuje jistá podlost a zbabělost, daleko horší je však míra pohrdání, které mají pro ty, kteří jim kdysi pomohli k životu ve vysněné zemi. Nic z toho však v televizních novinách nevidíte.

  Noví migranti zaplavující území států Evropské unie stále výrazněji protestují proti podmínkám, které jim vytváří Evropané při jejich cestě na Starý kontinent. S neuvěřitelnou drzostí požadují lepší stravu, ubytování a služby spojené s jejich pobytem zde. Hoří stany, v nichž přebývají, mezi odpadky končí potraviny poskytované těmi, kteří jim chtějí pomáhat. Kapesné se jim zdá malé, velkorysí křesťané jsou pro ně podřadná rasa. Ani to není nijak zvláště prezentováno oficiálními médii.

  V některých západních metropolích existují už nějakou dobu čtvrti určené muslimům, v kterých neplatí právo země, v nichž se město nachází. Policisté se jim vyhýbají, původní obyvatelé je opustili, šíří se z nich strach. Politici jsou přesto neochotní cokoliv řešit silou, chtějí mít klid pro své intriky a politikaření, jakoukoliv nespokojenost a protest nazývají rasismem a xenofobií. Naprosto neprávem. Člověk, který se bojí o svůj život a o svou rodinu, není rasista. Pouze do světa křičí své obavy a varování. Média z něho však umí udělat nepřítele integrace a klidně ho zařadí na kraj politického spektra tak, jak to mají nakázáno. Je jedno, je li to doprava, nebo jej strčí nalevo.

  Skupiny přicházející z Balkánu, Sýrie, Pákistánu a Libye mezi sebou často soupeří už cestou, později i v centrech pro migranty. Jak se objeví příležitost se ozbrojit, udělají to. Už nyní je jisté, že vzroste obrat na nelegálním trhu se zbraněmi, drogami, zvýší se kriminalita v oblasti krádeží, vražd a sexuálních deliktů. Ne vždy bude mít zločin ekonomický podtext, často půjde o nábožensky motivovaný čin. Dále nás čekají pokusy o násilí na obyvatelstvu formou teroristických útoků. Ty jsou daleko nejzákeřnější a v hustě osídlené Evropě způsobí strach.  Ani to nám unijní zpravodajové říkat nechtějí, přestože před tím vším varuje mnoho odborníků na mezinárodní vztahy.

  Ve chvíli, kdy na sebe při pořádání různých akcí a mítinků narazí skupiny podporující přistěhovaleckou vlnu a její odpůrci, dokážou novináři upravit počty na obou stranách tak, aby sluníčkáři byli ve výhodě, z protistrany udělají ultrapravičáky, kteří se prezentují pouze rasistickými hesly a jsou hrozbou pro všechny. Pravdou však je to, že pokud by došlo k potřebě se zbraní v ruce bránit svou zem, budou to právě naivisté toužící po lásce mezi všemi, kteří se někam schovají, zatímco ti druzí půjdou položit život za svou vlast. Kde jste to však četli v tiskovinách z Vašeho novinového stánku?

  Říšská kancléřka Merkelová je klasickým příkladem politika, kterého vůbec nezajímá to, co vnímají jeho poddaní. Přesně tak se totiž chová generace nynějších hodnostářů vykonávajících své funkce v čele většiny evropských států. A nejextrémněji je to vidět na unijních funkcionářích. Nejen, že mají nadstandardní podmínky pro svou nijak přínosnou práci, ale jejich ignorace obyvatelstva dosáhla alarmující úrovně, nákladnost celé mašinérie roste do kolosálních rozměrů a všem jim nynější situace vyhovuje, protože jim nikdo nevěnuje pozornost. Což těmto úředníkům nebrání vydávat nesmyslná nařízení, podkuřování ze strany německé diplomacie jim dává sílu a dle toho vypadají jejich rozhodnutí jdoucí v naprosto stejné linii, jakou jim připravuje Berlín.  Ale slyšeli jste o tom třeba v Českém rozhlasu?

  Nakonec můžeme být tedy rádi, že existuje internet, webové stránky, nezávislí novináři i blogy. Nikde jinde se totiž o těchto věcech nedozvíme. Masáž většiny televizních a rozhlasových stanic nás má uklidnit, zpravodajství vyznívají často v tom smyslu, že se nic neděje, vše je pod kontrolou a běží to podle plánu. Skutečnost je však výrazně jiná. Nenechte se tedy opíjet mixem dobra, lásky a strojených úsměvů. On se totiž zase takový klid kolem nás nekoná….

J3.K