Co se povedlo a co moc ne? 1.díl

  Za poslední čtyři roky se podařilo totálně rozvrtat dálnici D1 a utratit miliardy za stav, který má k pohodlnému užívání moderní dopravní tepny hodně daleko. A protože podobný stav se týká kompletní dopravní infrastruktury a i povrch vozovek nižších tříd trpí nedostatkem peněz a péče, lze konstatovat, že ministerstvo dopravy a jeho činnost jsou opravdu zklamáním.

  Zdravotnictví se sice částečně zbavilo poplatků, ale také velké části svého personálu. Nedostatek kvalifikovaných sester, lékařů a nakonec i finančních prostředků se projevuje nižší úrovní péče, dlouhou čekací dobou na některé zákroky a naopak rozšiřováním soukromých ordinací a klinik, které sice umí zázraky, ovšem vyvážené zlatem. Zdravotní pojišťovny nadále drží pod krkem jak pacienty, tak lékaře, to vše ovládají ze svých luxusních pracovišť.

  Finanční správa se stala novodobým inkvizitorem pod vedením svého nadřízeného ministerstva. Jeho šéfem byl téměř po celou dobu podnikatel, z jehož slov a činů mrazí nejen jeho konkurenty v oblasti svých zájmů, ale de facto každého, kdo není státním zaměstnancem. Samotný Babiš zdvojnásobil svůj majetek, státní pokladna však po jeho odchodu zůstala prázdná, to i přesto, že objem investic do současnosti a budoucnosti se blíží nule. Mezitím ČNB řádila, jako pominutá. Její čachry s korunou nahrávali především velkým exportérům, k nimž patří zahraniční korporace a koncerny. Pro občany to však znamenalo drahé zboží a zahraniční pobyty. Také systém exekucí a jejich vykonavatelé se nezměnil a i nadále můžeme hovořit o exekutorské mafii. O dalších represích Čechů svědčí i vznik EET, který svým systémem vysává všechny možné informace, které se mohu velmi snadno stát obchodním artiklem v rukách vyvolených.

  Zvýšení platů těsně před volbami je výsměchem všem, kdo by věřili v sociální politiku končící vlády. Populismus v podobě nesmyslných a nereálných slibů dalšího zvedání platové hladiny při zachování  určitého komfortu i v jiných sférách, než je ta státních úředníků, napovídá o naprosté ignoraci skutečných státních příjmů, výkonnosti ekonomiky a únosnosti daňového zatížení obyvatelstva, což se týká především podnikatelů. Naopak podpora nepřizpůsobivé části našich občanů a pravděpodobně zvyšující se náklady na nově příchozí zatěžují státní rozpočet naprosto nepřiměřeně, zatímco výdaje na důchody jsou považovány za drahou povinnost doplněnou stále se posunující věkovou hranicí pro odchod do penze. Neúcta k seniorům je navíc důsledkem toho, že starší lidé nad 45 let shánějí těžko práci i v době, kdy je nezaměstnanost na nízké úrovni. Mezitím si naši politici několikrát zvednuli vlastní platy.

  Školství poznalo inkluzi, což je další nástroj k potírání schopných a zprůměrování všech. Naše školy navíc zasáhla mohutná indoktrinační vlna organizovaná neziskovým sektorem financovaným jak státem, tak i zahraničními subjekty pochybného původu. Počet vysokých škol už je neúměrný potřebám politiky samostatnosti, existuje velké množství oborů, jejichž absolventi se automaticky řadí k nezaměstnaným, nebo jsou nuceni změnit své představy a přijmout práci neodpovídající jejich vzdělání. Tento trend je stále zjevnější.

  Rozmach neziskového sektoru je všeobecně politicky motivovaný a přináší nikoliv více charity a pomoci bližním, ale slouží k úplně jiným účelům. Netýká se jen škol, ale zasahuje do sféry komunikace, migrace, ekonomiky a médií.  Vliv neziskovek je opravdu zvyšující se za hranici možné kontroly a ovladatelnosti.

  Pokud se snažíte najít nějaké klady, jistě jsou a možná by stálo za to je objevit. Rozhodně jich však není tolik, kolik jich slyšíme z prohlášení představitelů nynější vlády. Jejich sebechvála je důsledkem ztráty sebereflexe. To se vrcholným politikům stává. Smysl pro demokracii nahradí touha po vládnutí. I to je jeden z dalších důvodů, proč je třeba je včas vyměnit. Co s tím začít v pátek?

J3.K