Co se povedlo a co moc ne? 2.díl

  Naše zemědělství svou poslušností vůči příkazům EU a činnosti Agrofertu došlo do situace, kdy nejčastější polní plodinou je řepka olejná, tedy základní zdroj příjmů z biopaliv. Babiš si díky dotacím prosadil dalších pár let upřednostňování svých zájmů a bio složkou první generace bude nadále likvidovat nejen motory našich vozidel, ale zároveň se podílí na devastaci půdy a omezené produktivitě potravinářství. V ostatních zemích EU už se přešlo na 2.generaci těchto přísad, což u nás vedlo ke konkurenční likvidaci společnosti OLEO Chemical, kterou se exministr financí rozhodl pirátsky převzít, a to pomocí Finanční správy. Opět beztrestně. Dále postupným snižováním chovů dochází k nedostatku mléka a zdražení mléčných výrobků, především másla. Z minulé potravinové soběstačnosti přecházíme na import méně kvalitních, ale o to dražších produktů. To se týká i ovoce a zeleniny, chybí uzavřené cukrovary, navíc je naše půda napuštěna dalšími chemikáliemi z koncernu Agrofert. Umělá hnojiva nejsou dobrou náhražkou přírodních, ta bohužel díky minimální živočišné výrobě prostě nejsou. A řepka svým náročným působením na zemědělskou půdu k její kvalitě vůbec nepřispívá.

  Vláda ČSSD a ANO (KDU-ČSL byla jen do počtu) se nebyla schopna vyrovnat s hříchy nedávné minulosti. Největší zlodějna, kterou nebyla ani tak privatizace, dokonce ani Bakalův majstrštyk s OKD, ale církevní restituce už tak brát musíme. Státní půda, která se po zabavení církvím po válce stala majetkem státu, byla opět rozdána. Jestliže kdysi církev k těmto pozemkům přišla různými způsoby, které byly většinou kriminální, měl stát právo si je vzít zpět a hospodařit na nich. Samozřejmě lze o tomto polemizovat, nicméně  když už se to stalo, mělo to tak zůstat. Následně mohl stát půdu pronajímat a za utržené prostředky vyřešit problémy s investicemi, důchody. Místo toho ji rozdal zpět různým pochybným řádům, aniž by ji třeba jen zdanil. Největším prosazovatelem církevních restitucí byl pan Kalousek a předpokládá se, že se z toho má dost dobře. Nicméně podíváme li se na politiku Vatikánu a názory plzeňského biskupa, je jasné, jak velké riziko církev pro stát znamená a je s podivem, proč tyto restituce vůbec došly tak daleko. Mnohé možná vysvětluje Kalouskův vztah k migraci a jeho podíl na novodobém rozkradení půdy má jasnější obrysy. Vláda neudělala vůbec nic proto, aby se tímto problémem ještě nějak zabývala.

  Podobně dopadly sliby týkající se solárních elektráren, také prošetřování starších kriminálních hospodářských případů. Ono to má ale svou logiku, protože v těch největších levárnách mají prsty politici právě z těchto vládních stran. Což platí pro celé široké spektrum parlamentních stran, ovšem ČSSD, ODS a ANO díky osobě Andreje Babiše kralují. Z toho vyplývá, že slova o zaměření se na zjevné korupční případy byla plácáním do vlastní hrudi bez efektu, naopak volnou ruku dostala Finanční správa především tam, kde měl ministr financí osobní zájem. Také přístup ČSSD k vlastnímu dluhu vůči již zesnulému advokátovi Altnerovi je alarmující a napovídá o tom, jak nerovná je rovina mezi občanem a politiky.

  Migrační vládní politika je v naprostém rozporu s vystupováním většiny našich zástupců v orgánech Evropské unie, což svědčí o lavírování stran před volbami a následném postupu po nich v případě vítězství. V tomto směru se vládní partaje shodují a po volbách by v případě jejich účasti ve vedení země došlo k přijímání ekonomických přistěhovalců. Přidáme li i jistou součinnost Pirátů, Zelených a TOP 09, ODA, je jisté, že by Českou kotlinu zaplavily davy černochů a Arabů. Už nyní jsou u nás oblasti, ve kterých vznikají muslimské enklávy. Přidáme li slabost ODS a možnou volbu některých kandidátů na prezidentský úřad (v zádech má Miloš Zeman především Horáčka a Drahoše, ale i třeba takový Kohout a Kulhánek by byli průšvih) , nečekala by nás germanizace, ale spíše arabizace. Podobné je to s nenávistí k Rusku, kdy většina prounijních stran přehlíží svévoli Německa spolupracujícího s Ruskem dle svého uvážení, ale za nás se k němu staví papežtěji, než samotný Berlín. To platí i pro spolupráci s Čínou, krátkozrakost některých je opravdu smrtící, a také podřizování se v NATO. Ostatně stav naší armády je opravdu smutný, navíc její část patří v určitém směru pod velení cizí země.

  Jak vidíme, vysvědčení pro vládní strany a jejich partnery v Parlamentu je nedobré, vystihuje však realitu, kterou nás za poslední 4 roky zahrnuli všichni naši elitáři. Pár výjimek samozřejmě existuje, nicméně jde o tak malé minimum, že není třeba jej považovat za přínos. Možná vypadáme skepticky, nicméně k optimismu není důvod. Kdybychom si my občané sami nedělali malé radosti, které nám zkrášlí život, byli bychom stádem bučících ovcí vedených na porážku. Nyní máme možnost se tomuto vývoji postavit. Máte na to odvahu? A nezapomeňte, v preferencích vede prokazatelný estébák obviněný z trestného činu. Není to důvod k zamyšlení?