Co ukázaly volby ve Francii?

  Utváření Evropy dle přání nadnárodních korporací a rotschieldovského klanu způsobuje postupnou likvidaci identity jednotlivých národů a států. Mohutná unijní propaganda podpořená neskutečným objemem financí tekoucích především z kapes stále více ždímaných daňových poplatníků nese své ovoce. Lidé ovlivnění mediální masáží vykreslující budoucnost Evropy jako jedinou možnou pod nadvládou úředníků odložených do Bruselu převažují nad rozumně uvažujícím zbytkem sice relativně nepatrně, nicméně volby v Rakousku, Holandsku a nyní i ve Francii ukázaly, že je to dostatečný počet na to, aby se Evropa nadále neskutečnou rychlostí řítila do propasti.  Na jejím samotném dně nás čeká islamizace Evropy, vlády, v nichž budou převažovat tzv. liberálové s přispěním muslimské populace, likvidace dlouho budovaného právního systému a návrat do středověku. Ženy ztratí svou svobodu a jejich touha po rovnoprávnosti a emancipovanosti vezme za své.

  Bruselští uplacení bafuňáři si oddechnuli. Nasazení všech pák se vyplatilo, přestože výsledkům voleb se už dávno nedá věřit. Ty prezidentské v Rakousku ukázaly, že i v samotném srdci dávné a vyspělé politické kultury se čachruje s volebními hlasy více, než je únosné. Jejich opakování sice dopadnulo stejně, přesto mu již nikdo nemohl uvěřit. Francouzské výsledky byly přinášeny ještě v průběhu voleb a od počátku byly pořád stejné. Procentuálně se téměř nelišily, což prostě matematicky není možné. Úporná práce příznivců setrvání Francie v Unii by přesto přinesla své ovoce, ale Rakousko ukázalo, jak křehká je nadvláda unijní politiky, takže tentokráte nebylo nic ponecháno náhodě. Volby jsou za Francií, ta tak do svého čela dosadila mladého ambiciózního bankéře, jehož skandály jsou zameteny pod koberec, Juncker a spol mají důvod se opít a mašinérie jede dál. Příjemným zjištěním je, že chování těch, kteří prohráli, odpovídá úrovni inteligence a kultury skutečných Evropanů. Žádné demonstrace, ničení a vyhrožování se nekoná. V opačném případu by to asi bylo jinak.

  Blíží se sice další volby, tentokráte nikoliv prezidentské, v Německu a opět ve Francii. Němci samotní uvažují jinak. Množství těch, kteří pochází z jiných zemí, je natolik vysoké, že jejich hlasy směřující k těm, kteří volají po migraci, dokážou zahýbat konečným sčítáním. Nejde pouze o Turky, je tam plno i Poláků, Čechů, Slováků, Asiatů a dalších národností. Sami sebe totiž považují za přistěhovalce a jsou solidární s nově příchozími. Samotní Němci jsou poté stále utvrzováni, že mají světu co vracet odplatou za zmršenou 2.světovou válku. Paradoxem je, že výchova nesměřuje k dobrým vztahům s Ruskem, které tehdy zaznamenalo největší ztráty. Také zahraniční politika vedená proti středoevropským zemím neodpovídá tomu, co je Němcům vštěpováno do hlavy. Zdá se, že v samotném Německu se láme chléb v tom směru, že se pokora hodí tam, kde se naplňují snahy o příjem cizinců z Afriky a Blízkého Východu, ovšem nacionalismus je na vzestupu tehdy, je li spojen s odporem k Rusku a touhou ovládnout střed a východ Evropy.

  Francouzi by mohli zvrátit chod událostí v Evropě ještě jednou v blížících se parlamentních volbách. Marine Le Pen a její spolustraníci jsou velmi silná opoziční síla, která by dokázala Macrona usměrnit v jeho snahách. Nebuďme však naivními, Brusel si to pohlídá. S plynoucími roky budou naše naděje ve změnu k lepšímu stále více potlačované, mašinérie bude drtit oponenty a prosazovat zákony podobné těm odzbrojování obyvatelstva. Sledujte vývoj ve Švédsku, který je modelovou předzvěstí událostí v Evropě. Nechceme li se smířit s touto skutečností, musíme nastoupit cestu Maďarska, spojit se s ním, s Polskem a Slováky, možná oživit historii a přibrat nespokojené Rakušany. A bojovat za sebe. Je to ale reálné? Lze se obávat, že nikoliv. Ani u nás už není v politice téměř nikdo, kdo by se dokázal postavit zlu k nám šířeného. Vždyť i pravice zastoupená ODS přivítala Macrona ve funkci. Nemáme nikoho, kdo by byl natolik silný, aby se ho zbytek politické scény obával a on šel proti unijní politice. Snad jen komunisté, ti bohužel s nepříliš dobrou historií. 28 let po tzv. Sametové revoluci jsou v mnoha směrech jedinou stranou s rozumným pohledem na plno událostí. Jaký paradox.

  Žijeme v době plné zvráceností. Budoucnost není růžová, upgrade je v nedohlednu a šíření zla pomocí médií, neziskovek a tendenční výchovy ve školách pokračuje. Vyrůstá nová generace, která nejen, že nectí výdobytky toho, co se tu budovalo desítky let, ale naopak podléhá vlivu pár desítek magnátů řídících tento svět v zájmu svých vlastních vizí a zisků. Svět se změnil, staří vymřou a nikdo si nevzpomene na statečnost těch, kteří se vzepřeli. Marine Le Pen je jednou z nich. Všechna čest Marine.

J3.K