Další možnost potrénovat řiťolezectví

  Důvodem je především blízkost hranic s Ruskem. Zabrání Krymu pro americké válečné loďstvo přes Ukrajinu předešel Vladimír Putin zpětpřevzetím tohoto poloostrova pod ruskou pravomoc a de facto sebral Spojeným státům možnost získat významné strategické místo v Černém moři. Majdan i tak změnil Ukrajinu v nepřítele a pokračující boje na východu této země nic nemění na tom, že odebrání Krymu bylo z pohledu Ruska jediné správné řešení. Stačí, že se Američané usadili v Pobaltí a v Polsku, své jednotky chtějí rozmístit i na Slovensku. My se tomu zatím úspěšně bráníme, byť například Vondra z ODS by je rád někde na Brdech viděl. Je vcelku logické, že v případu válečného konfliktu by šlo o riziko stát se terčem pro ruskou odpověď na dlouhodobé americké choutky ovládnout území před i za Uralem. Navíc mít Američany doma je nákladná záležitost, a navíc nijak příjemná. Vzpomeňme si na sovětskou armádu a nepořádek, který tu po ní zůstal. Invazní americké jednotky se od ní moc neliší.

  Pompeo přiletěl i z jiných důvodů. Všeobecně se ví, že bychom rádi dostavili další část jaderné elektrárny. V době, kdy se Západ zbláznil a chce žít z energie dodávané obnovitelnými zdroji, jde o jediný správný, byť velmi drahý krok. Chtějí li ekošílenci zastavit všechny uhelné a později i plynové elektrárny, je jádro jedinou možností, jak nerozmístit na zemědělské půdě a v přírodě stovky větrných elektráren připomínajících obří ventilátory a podobně i ovlivňujících faunu i flóru ve své blízkosti. Zároveň bychom se tak vyhnuli zabrání našeho prostoru mizerně účinnými solárním panely. Divoké řeky alá Norsko nemáme, takže vodní elektrárny nám moc nepomohou, termální vrty také ne, tedy jádro je správný směr, to i přes protesty sousedních Rakušanů či přímo nenávist ze strany EU k čemukoliv, co plně nesplňuje představy o Zeleném údělu. Díky němu nastane za pár let obrovský nedostatek elektrické energie a kdo ji bude schopen vyrobit, stane se velmi důležitým hráčem na trhu a zároveň bude méně závislým. Takové Německo bude při své rostoucí spotřebě narostlé o potřebu dobíjet elektroauta ve velmi komplikované situaci a cena elektřiny poletí nahoru.

  Dostavba jaderných elektráren je pro dodavatele schopné podílet se na ní obrovským byznysem. I proto nás v rádiu se svou existencí seznamuje jihokorejská společnost, o zakázku se uchází Čína i Rusko, samozřejmě Američané. Nejde pouze o samotnou stavební akci a dodání technologií, ale i o následný servis. Spojené státy by nás rády měly pod kontrolou, ale je vcelku logické, že se o celou akci zajímají i jiné země a jejich politici lobují za své krajany. Pompeo však přiletěl i z jiných důvodů. Jedním z nich je šíření 5G sítě. Je totiž známé, že největším světovým dodavatelem technologie je Čína, především společnost Huawei. A to je další sůl do očí pro USA.

  Všichni tušíme, že 5G je tak nějak mnohostranný problém. Nikoliv pouze zdravotní, o tom se vedou dlouhé diskuse na sociálních sítích a je přinejmenším podezřelé, že se k tomu velcí operátoři vůbec nevyjadřují. Nicméně riziko trvalého poškození zdraví tu existuje a řada lékařů již vznesla svá obvinění směřující k provozovatelům 5G sítí. Neméně podstatným tématem je však skutečnost rizika získání kontroly operátorů a dodavatelů technologií na našimi životy. Jestliže dosud je lustrován náš pohyb,funguje sledování internetu a hovorů pomocí mobilních telefonů, nyní má 5G pomoci ovládat celé domácnosti. Připravuje se spojení i takových věcí, jakými jsou kuchyňské spotřebiče, domácí kamery, televize a další přístroje, samozřejmě dopravní prostředky a další zařízení. Vše bude zapojeno do jedné sítě a my budeme naprosto bez vlastního soukromí.  A to bude ovládat a moci ovlivňovat ten, kdo bude správcem sítě. Existuje možnost jistého kódování informací a přenos přímo těmi, kdo technologii dodají. Takže být u zdroje je velmi silná motivace pro každého a Američané tuto potřebu mají historicky zakódovanou. I proto tak zbrojí proti čínským gigantům.

  Pompeo se setkal jak s ministrem zahraničí Petříčkem, tak i s Andrejem Babišem, kterému zkrátil dovolenou, navštívil ze slušnosti Miloše Zemana, u něhož pravděpodobnost pochopení amerických zájmů není nijak velká a promluvil v Senátu ČR, protože nechápe, že pro Čechy je náš Senát tak trochu nedůvěryhodnou lokalitou. Zahrál tam na národní strunu a vytáhnul Havla, tím si také u zbytku Čechů moc nepomohl, možná totiž nezaznamenal, že ho lidé již z velké části považují za grázla. Lobování v zájmu amerických firem je jedna věc, ovlivňovat naše politiky kázáním o ruském a čínském nebezpečí je ta druhá. Lze doufat, že těch řiťolezců v Senátu, kterých tam je ostatně až až, o našem jaderném programu a vztazích s Východem bude rozhodovat co nejméně. A úcta k prezidentovi, jehož setkání s Pompeem bylo označeno za zdvořilostní, protože to znamená, že si Miloš Zeman před americkým vládním úředníkem obrazně na zadek nesednul. Takových politiků moc nemáme.

Jindřich Kulhavý