Další umělec na scéně
www.inadhled.cz Hercům, zpěvákům a hudebníkům do jistého stupně a úrovně schopnosti prezentovat obor zvaný umění se kdysi říkalo komedianti. Jezdili od města k městu, po hradech a zámcích, tržištích a náměstích s touhou a potřebou bavit lidi. Přestože i ve starověku už existovala místa, kde se ti nejlepší příslušníci všeobecně kočovné společnosti komediantů dokázali usadit a vystupovali v představeních pro veřejnost na jednom místě, třeba v Řecku a Římu již byla divadla a občas se předvedli i v cirku, až do relativně nedávné doby převažoval kočovný způsob a doteď hudebníci a menší divadelní soubory jezdí po celé republice. Většina herců se však usadila v kamenných budovách mateřských divadel a patří k jedné scéně, přičemž mohou hostovat v představeních na jiné. Navíc počátkem filmové tvorby a vznikem televizního vysílání se vyskytnul nový prostor, ve kterém herci získali možnost stát se masově sledovanými. Přestalo se jim říkat komedianti a z některých se stali vážení lidé.
Herec má v zásadě v sobě jisté geny, které ho ženou na jeviště. Na něm na sebe přebírá podoby různých rolí, charakterů a tváří. Pomáhá mu k tomu nejen různá úroveň schopností, ale také dobře vybavená divadelní šatna a maskérna. S každým představením se z nich stává jiný člověk, než kterým skutečně jsou. Na dvě hodiny tak přebírají názory, mimiku a vyjadřování postavy, kterou hrají. Jsou tak mistry převtělování se a umí to použít i v praxi. Jak jsme výše uvedli, filmová plátna a televizní obrazovky posunuly umělce do jiné dimenze. Z oblastních, uměním se nějak živících postaviček, se stávají hvězdy, ke kterým denně vzhlíží miliony lidí a žijí s nimi životy jejich rolí. Některé jsou extrémně kladné, jiné patří k záporným a jejich představitelé podle toho kolísají se svou popularitou. Navíc se vznikem novodobého hitu, tedy nekonečných seriálů, je potřeba více lidí schopných a ochotných denně natáčet, honoráře za to jsou však natolik tučné, že jen výjimeční se k výrobě těchto škvárů nepřipojí. Sledovanost Ulice, Ordinace v Růžové zahradě či plna dalších podobných sérií je však neskutečná a vyjadřuje jistou mentální úroveň diváků, ale i jejich tvůrců. Množství seriálů je zarážející, ale jde prostě o nejlevnější originální výplň vysílání a zároveň výroba hvězd přináší i další výhody v podobě využití reklamních přestávek, kdy si dotyční často výrazně přivydělávají právě ve spotech.
Přechod od komedianství k herectví a statutu hvězd zanechává na propagonistech značné následky. Přestože se živí přejímáním cizí osudů, získávají pocit, že lidé jsou zvědaví i na jejich vlastní názor a se správným patosem zneužívají svého postavení a popularity, zahrnují nás svými představami a pohledem na svět. Bohužel k tomu mají více prostoru, než třeba soustružník z ČKD, protože jejich pracovištěm jsou místa předurčená veřejnému předvádění se. Zatímco moudří umělci umí rozlišit práci a soukromí, ti méně schopní mají potřebu hrát pořád a všude. Skutečný mistr svého oboru velmi dobře váží svá slova i prostředí, ve kterém prezentuje sám sebe, ale potomek komediantů povýšený do stavu hvězdičky dělá vše proto, aby byl slyšet všude, a snaží se k tomu využít i prostoru přeurčenému jiným účelům. Jdu li do divadla, jdu se podívat na ztvárnění oblíbené role, nezajímá mne to, co probíhá hlavou herci. Jdu li na koncert, těším se na písničky, hlas či hudební produkci a aranžmá, nepotřebuji vědět, co si interpret myslí o politice. Je třeba si uvědomit, jaké honoráře za svou práci dostávají a také to, že pokud to není dost, odpovídá to jejich výběru a schopnostem.
Nejhlasitěji se poslední dobou ozývá střední a mladší generace herců. Trapné a nenávistné výroky ukňouraného principála divadla Rudolfa Hrušínského hraničící s naprostou trapností jsou dostatečně známé, nicméně díky nim získal nedávno tučnou dotaci. Aktivity Vojty Dyka v době voleb a snahy Drahoše získat úřad prezidenta se nedaly přehlédnout, zpěvák Klus se i přes vysoké honoráře za koncert tváří jako statečný proletář. Proslulé výroky dalších svobodomyslných umělců ovlivněných diktátorským chováním EU a liberální levicové demokracie v ní rozlezlé společně s agitací namířenou proti Rusku a Číně daly vzniknout názvu Pražská kavárna, v jejíchž imaginárních prostorách se tito komedianti setkávají. Novým členem se stal i Pavel Liška, který prohlásil, že se mu líbí otevřenost a odvaha nynější mládeže, a až staří umřou, bude mu prý lépe. Konečně tak naplnil svou proslulou roli Idiota až do puntíku. V podstatě schvaluje výsledky indoktrinace žáků a jejich postupnou degeneraci projevující se neznalostí historie, neschopnost vnímat vlast jako svůj domov a starší lidi považuje za nepotřebný odpad brzdící rozvoj společnosti. Ty samé lidi, před kterými denně vystupuje a kteří se svým placením vstupného skládají na jeho živobytí. Jeho podpora žižkovské kliniky je už jen třešinkou na dortu a hovoří za mnohé. Ostatně se smrtí si zahrává i neziskový sektor, paradoxně k tomu potřebuje majetek starých lidí. Chce, aby ho odkazovali právě organizacím odpovědným za jakousi pomoc Africe. Té Africe, která znásilňuje, zabíjí a migruje do Evropy. I to Liška schvaluje?
Až si příště pustíte televizi či půjdete do kina nebo divadla, zamyslete, koho Vaše oči hltají. Jistě, existují skutečné star, jejichž umění převyšuje úroveň role a ostatních, ale většino především umění autora, režiséra a lidí kolem zvyšuje procento úspěchu samotného umělce. Navíc být charakterní postavou neznamená být charakterním člověkem. Nedejte se zblbnout jen jednou z dalších rolí toho, kdo má touhu ovlivnit Vaše myšlení. Skuteční mistři oboru vědí, že není černá a bílá, ve světě totiž převažuje šedá. Vše má své pro a proti.
J3.K