Dějiny národa Českého - A ZMĚNIL SE KÁMEN VE ZLATO

  Hornictví mělo v českých zemích prastaré a slavné tradice.Ty se však po staletí vázaly hlavně k těžbě mincovních kovů, např Kutná Hora, Příbram, Kašperské Hory. Je pravda, že se jednalo o doly v podobě velkých jam, ne jak je známe dnes. Havíře spouštěli buď na závěsných lanách, nebo na okovech. Formálně sice platil zákaz tohoto nebezpečného způsobu dopravy, ale žádná důsledná kontrola nebyla. To až později se objevují terasy propojené žebříky. Pracovalo se především želízkem a mlátkem.

  V dolech pracovali mnohdy celé rodinné klany. Ženy se v rolích pomocnice, například u rumpálů, těžby běžně účastnily. Jak jsem se dočetla, pracovali v úkolu, takže aby si mohli nejvíce vydělat, běhali pomocníci, většinou malí chlapci, poklusem.Ti mohli být v dolech zaměstnáni až od 10 let, ale mnohdy pracovali už od 5-6 let. Pravda, dosahovali mimořádných výdělků, až 3 zlaté denně, jenomže tuto otročinu nemohli vykonávat dlouho. Každý druhý měl po několika letech zdeformovanou páteř a čekal ho trpký úděl zpola nehybného invalidy.

  O existenci podivného hořlavého kamene se vědělo odedávna, a to zejména tam, kde žíly uhlí vystupovaly z hlubin na povrch země. Nejstarší zpráva z později proslulého podkrušnohorského hornického regionu je datovaná rokem 1550. Nám je to dnes naprosto nepochopitelné, ale ještě na počátku 19.století představovalo uhlí zbytečnost, se kterou si lidé nevěděli rady. Uhlí se pálilo a popel se prodával za ,,babku" jako hnojivo.

  Když se roku 1759 dovezlo uhlí do Vídně - asi 20 tun a nabízelo se chudině zdarma, podařilo se rozdat pár desítek puten. Lidé raději dál mrzli. Prastarý zvyk topit dřevem, ačkoliv bylo drahým artiklem, se prostě nedařilo zlomit. Byly dokonce vydány brožury: ,,Kterak používat uhlí k topení v kamnech" , v nichž znalci přesvědčovali spotřebitele o výhodách překvapivě výhřevného paliva.

  Prudký rozvoj hornictví byl bohužel provázen nezměrným lidským neštěstím a utrpením. Za novými pracovními příležitostmi plni nadějí se vydávali vesničané z širokého okolí. Nechali se zlákat fámami o dobrých výdělcích. Mnozí z naivních snílků skončili na samém dně lidské společnosti. Čekala je nádenická práce, a také drsný kolektiv pijanů a karbaníků. Setkání s primitivním a nemilosrdným prostředím, úplnou proměnou životního stylu se brzy stávali ,,trhany" či ,,bratránky", nebo se jim také říkalo ,,obramáci".

  Obramáci byli ztroskotanci, velmi těžce manuálně pracovali : krumpáčem a lopatou odstraňovali zeminu jen za stravu a kořalku. Mzda se k nim skoro vůbec nedostala. Velkou část jim hned vzal zaměstnavatel za ubytování a zbytek šel povinně do závodní kantýny....Ano, trhani, bratránci či obramáci byli jedním z nejsmutnějších ,, produktů" první fáze průmyslového rozvoje.