Dějiny národa Českého - ALŽBĚTA LUCEMBURSKÁ

  Narodila se jako jediné dítě Zikmunda Lucemburského a Barbory Celjské dne 28 února 1409. I když byla prý matka Barbora krasavice, její dcera bohužel zdědila jen panovačnost, ctižádost a bystrost. Nezdolnou energii jí dali do vínku oba rodiče. Je pravděpodobné, že otec Zikmund dceru velmi miloval, vždyť právě ona otce přiměla v roce 1417 a 1419 k opětovnému smíření s matkou, byť na krátký čas.

  V raném dětství byla zaslíbena o dvanáct let staršímu rakouskému arcivévodovi Albrechtovi V., za kterého se v necelých třinácti letech provdala. Jelikož byla Alžběta jediným dítětem Zikmunda, stala se spolu s manželem jeho dědičkou. Zikmund Lucemburský prohlásil Albrechta za svého nástupce již roku 1423, kdy mu odevzdal do správy Moravu. Po Zikmundovi navíc Albrecht také zdědil nástupnictví v říši, díky čemuž byl roku 1438 korunován na třech místech - v lednu na krále uherského, v březnu na krále německého a v červnu na krále českého.

  Alžběta v Uhrách byla velmi oblíbená, toho obratně využívala ve svůj prospěch na úkor svého manžela. Ten navíc neuměl maďarsky, a tak panovnické záležitosti řídila Alžběta podle svého přesvědčení.
Během patnácti let se Alžbětě a Albrechtovi narodili čtyři děti, dcery Anna, Alžběta a syn Jiří, jenž však brzy po narození zemřel. Teprve krátce před Albrechtovou smrtí Alžběta znovu otěhotněla. Dítě se narodilo téměř tři měsíce po otcově smrti, a proto ke jménu Ladislav obdržel přídomek Pohrobek.

  Nejstarší dcera Anna se stala lucemburskou vévodkyní a durynskou lantkraběnkou. O čtyři roky mladší Alžběta byla polskou královnou a litevskou velkokněžnou. S manželem Kazimírem IV. Jagellonským povila třináct dětí a vysloužila si označení ,,matka králů", protože čtyři její synové se stali králi a všechny dcery byly provdány do panovnických rodin tehdejší Evropy.

 Syn Ladislav, řečený Pohrobek se narodil tři měsíce po náhlém umrtí svého otce. Ve snaze zajistit svému, ještě nenarozenému potomkovi uherský trůn, nařizuje Alžběta své dvorní dámě Heleně Kottannerové v únoru 1440, aby odcizila Svatoštěpánskou korunu z Visegrádského hradu. Ta ji propašovala v polštáři do Komárna, kde se těhotná Alžběta schovávala před uherskými barony. Později ve svých vzpomínkách Helena uvedla : ,, Ve stejné hodině, kdy byla koruna z Visegrádu doručena do Komárna, narodil se král Ladislav". Podle legendy, se křížek na vrcholu koruny uherských králů ohnul právě při tomto tajném převozu.

  Dvouměsíční Ladislav je vskutku korunován 15 května 1440 ve Stoličném Bělehradě na uherského krále. Většina uherské šlechty ho ale nepřijala a zvolila si za svého krále polského, teprve patnáctiletého Vladislava III. Varnečníka, který byl korunován o dva měsíce později na tom samém místě, avšak bez Svatoštěpánské koruny. Královna Alžběta se po celou dobu snažila velmi urputně zajistit všechna dědická práva pro svého syna Ladislava. Své děti svěřila do péče císaře Fridricha III. Habsburského a s pomocí husitského vojevůdce Jana Jiskry z Brandýse ovládla severní Uhry, dnešní Slovensko a dokonce se pokusila, byť neůspěšně, dobýt Budín. poté se vydala vyjednávat s polským králem Vladislavem III. Varnečníkem.

  Během vyjednávání Alžběta Lucemburská koncem roku 1442 v uherském Rábu umírá. Je možné, že byla otrávena. Do posledních dní jejího života je situace velmi napjatá a složitá. Alžbětin sen se splnil až po její smrti, leč jen na krátko.