Dějiny národa Českého - ANEŽKA ČESKÁ

  Životní pouť svaté Anežky České

  Anežka Česká, dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské, se narodila pravděpodobně LP 1211 v Praze na Starém městě. Byla zakladetelkou a zároveň první abatyší Anežského kláštera sv. Františka v Praze. Datum založení bylo určeno na 23. březen 1233. Po staletí byla Anežka uctívána, a to nejen v Čechách, jako světice. Za blahoslavenou ji však prohlásil až papež Pius XI LP 1874. Teprve na konci 20. století 12. prosince roku 1989 ji papež Jan Pavel II. v Římě konečně svatořečil. A tak se vlastně vyplnila středověká legenda, která zmiňuje, že jen tehdy, až bude Anežka Česká svatořečena, nastane v zemi České svoboda a mír.

  Podle letopisců byla Anežka velice krásná a vznešená žena, ale byla taktéž velmi ctižádostivá. Na prahu dospělosti se zklamaně odvrátila od světských starostí a raději hledala spásu svou v Bohu. České princezně už v dětství svitla naděje, že se jednou stane císařovnou: v osmi letech byla zasnoubena s o několik let starším synem Fridricha II Jindřichem. Plánovaný sňatek však vzbudil nelibost konkurenčních rodů a vyvolal složité pletichaření. Nakonec byla Anežka odmítnuta a Jindřich II. se oženil s Markétou Babenberskou. Anežka léta vychochovávána a připravována pro roli císařovny, ale vyšla ze souboje naprázdno. Ani ne za rok se Anežce dvořil anglický král Jindřich III. Plantingent , jenže i z tohoto plánu nakonec sešlo. A tak pokořená a světem znechucená Anežka vstoupila do svatého řádu a přijala roli abytyše ve svém nově postaveném klášteře ke cti sv. Františka.

  Anežka si začala dopisovat s učednicí sv. Františka z Assisi sv. Klárou a v květnu LP 1233 uvedla do Prahy její přísnou řeholi, ženskou odnož minoritů, řád klarisek (který založila právě sv. Klára). Součástí Anežského kláštera se stal později i mužský konvent minoritů, špitální řád rytířů s Červenou hvězdou. Její milovaný bratr a v té době již český král Václav I., zvaný též Jednooký, ji v tomto ohledu hodně podporoval a dá se říci, že patrně i spolu s Anežkou financoval stavbu kláštera na Františku.

  Stavba kláštera na Františku byla v té době dostavěna za rekordní čas, ani ne za tři roky sem do kláštera bylo uvedeno někoilik řádových sester spolu s Anežkou. Hned vedle kláštera byl zřízen útulek pro chudé a kostel sv. Salvátora. Anežka měla v útrobách kláštera i svoji pracovnu a malou světničku, kde hlavně ke stáří často odpočívala. Její role v přemyslovském rodě byla spíše ojediněla, ale o jedné se zde rád zmíním. Když se LP 1248 syn krále Václava I., Přemysl, budoucí král "železný a zlatý" nechal českou šlechtou zvolit za "mladšího krále", začala válka syna proti otci. Nakonec z ní vítězně vzešel Václav I. a svého syna řádně potrestal, nechal ho zajmout a zavřít na hradě Bezděz, vložila se do toho právě Anežka a oba v klášteře sv. Františka v Praze usmířila. Jediné, co musel mladší král a dědic Přemysl učiniti, byla přísaha na lebku svatého knížete Václava.

  Anežka Česká ještě mlčky přihlížela pádu jejího synovce, právě spurnému králi "železnému a zlatému", a to když byl poražen a sám zabit na Moravském poli 26. srpna LP 1278. Budoucího následníka a krále Václava II. se již Anežka nedočkala, zemřela tiše, zcela vyčerpána 2. března LP 1282 ve svém milovaném klášteře. Její úcta a zbožnost se ještě za jejího života dostala i za hranice Českého království. Dnes je Anežka Česká vnímána jako ochránce chudých a nemocných, ale pro historii České země má jistě větší význam. Dodnes se k velké škodě lebka sváté Anežky nedochovala, a její pátrání tak dále pokračuje. Jednou i já doufám, že se nakonec ostatky sv. Anežky do naší země vrátí a budou slavnostně uloženy v klášteře sv. Františka. Ona si ten klid zaslouží.