Dějiny národa Českého - ANEŽSKÝ KLÁŠTER V PRAZE

   Jedním z nejpamátnějších míst v celé Praze je klášter svaté Anežky České ležící na pravém břehu řeky Vltavy proti letenské stráni. Byly to klarisky neboli františkánky, které tam uvedla svatá Anežka Česká-dcera slavného českého krále Přemysla Otakara I. a Konstance Uherské z rodu Arpádovců. Anežka se narodila LP. 1211, nebo 1205. Anežce se dostalo pečlivého vychování jednak v klášteře třebenickém, jednak v klášteře doksanském. I ženicha ji pečlivě rodiče vyhlédli. Byl jim polský vévoda Boleslav, a když tento zemřel, postupem času ucházeli se o její ruku ještě vzácnější ženichové, a to Jindřich III, a naposledy i sám římský císař Friedrich II., který v té době ovdověl. Ale sama Anežka se rozhodla jinak, dlouho toužíla po životě prosté chudé řeholnice, až konečně dosáhla této tužby.

  Za podpory svých rodičů a zejména svého milovaného bratra krále Václava I. založila LP. 1234 již zmíněný klášter, do něhož svatá Klára poslala z toho svého pět řeholních sester. K nim přidružila se Anežka se sedmi pannami ze vzácných rodů českých a moravských a stala se z vůle sester první jejich abatyší, spravující klášter takřka 47 let, až do své smrti LP. 1282. Před svým koncem těžce se Anežka loučila se životem. Tak trochu panovala za svého nezletilého synovce, krále Václava II.. Hrabavý a bezohledný Otta Braniborský seslal totiž na země české v té době jen hlad, strach a bídu, v této době patrně hladem umírá i česká princezna a abatyše kláštera sv. Františka Anežka zvaná Česká.

Klášter klarisek, který vystavěla, byla budova rozlehlá s velkým kostelem svatého Františka, kaplí Panny Marie, v němž byla Anežka po smrti pochována, dále s kaplí sv. Máří Magdalény. V sousedství tohoto kláštera byl vystavěn klášter druhý, pro takzvané "menší bratry" svatého Františka s kostelem sv. Barbory na opačné straně Vltavy s kaplí svatého Michala. I kostel sv. Barbory, byť nebyl nikterak velký, stal se slavným svými hroby. Byl v něm totiž pochován Anežčin bratr král Václav I. a jeho manželka, královna Kunhuta, dále jejich dcera po slavné tetě pojmenována Anežka a mnoho jiných příslušníků Přemyslovského rodu. 

  Žel, že zlé doby dolehly na toto posvátné místo. Hrozně tu řádila doba husitská, kdy klarisky a řeholnice byly vypuzeny nejen z kláštera. Klášter sám byl proměněn ve zbrojnici, což snad díky tomu nebyl patrně vypálen, jako mnoho jiných kostelů a klášterů v době husitské. Po této smršti dějin, však po příchodu klarisek zpět, bylo díky nim, vše vráceno do původního stavu. Doslova tragedií byl pro klášter rok 1782, kdy byl klášter s kostelem zrušen z příkazu císaře Josefa II. Řeholnice se tak musely vystěhovat do domu v Celetné ulici a na Dlouhou třídu, kde se stali doslova štvanou zvěří.

  Přesto tento řád dále pokračoval v odkazu sv. Anežky, pro pražskou chudinu a tuláky byl doslova jedinou záchrannou. Teprve novější doba se ujala této vzácné raně gotické památky. Dosud byl opraven zejména kostel sv. Františka a sv. Barbory. Neštěstí však je, že se už nikdy nenašel jediný hrob z té doby a dokonce ani hrob jeho zakladatelky sv. Anežky České. Klášter je dodnes v Praze turisty hojně navštěvován a spolu s katedrálou a Karlovým mostem tvoří doslova pilíř naši turisty obdivované historii.