Dějiny národa Českého - ANNA LUCEMBURSKÁ - Anna Anglická zvaná dobrá

  Karel IV. měl kromě šesti synů, a někteří se bohužel nedožili ani plnoletosti, i dcery, které se v dětských ranných let snažil výhodně provdat. Jednou takovou byla Anna Lucemburská, kterou císař zplodil se svou čtvrtou manželkou Alžbětou Pomořanskou, tedy slavnou lamačkou podkov a mečů. Na rozdíl od své matky byla Anna Lucemburská velmi křehká, krásná a štíhlá princezna, takže se o ni mnoho mužů doslova přetahovalo. Anna byla ale dcerou císaře římského a krále českého, takže o jejím vyvoleném bylo předem rozhodnuto.

  Už jako pětiletá byla Anna zaslíbená tehdejšímu bavorskému vévodu Albrechtovi z rodu Wittelsbachů. Jenže nápadníků bylo více. Dalším, kdo by si rád přivedl domu krásnou a štíhlou císařskou dcerku, byl míšenský a durinský lanckrabě Fridrich, který byl prakticky držitelem kurfiřtského hlasu při volbě císaře římského. Jenže tady jej patrně odmítla samotná Anna Lucemburská, byl prý až příliš lakomý.

  Karlu IV se naskytla ale jiná a jistě výhodnější partie, a to v podobě anglického krále Richarda II. Celé to mělo vlastně politický záměr. Ve hře byla i papežská stolice. Když byl do úřadu papeže zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI ., reagovala na to francouzská strana, kdy nového papeže nechtěla uznat. A tak si kardinálové ve Francii zvolili vlastního kandidáta Roberta Ženevského, jenž přijal jméno Kliment VII. a usadili ho v Avignonu. Na stranu Itala Urbana VI. se ale přiklonil v té době císař a král Karel IV., jeho syn Václav IV. a v neposlední řadě i anglický král Richard II. Karel využil své diplomatické obratnosti a Angličany si pojistil tím, že jejich králi nabídl ruku jeho krásné a věnem bohaté dcery Anny Lucemburské. Záměrem bylo oslabit svého dosavadního spojence Francii a přimět francouzského krále k podpoře svého papežského favorita Urbana VI. Což se nakonec osvědčilo a francouzský král nakonec raději volbu Urbana VI. uznal.

  České poselstvo se tedy mohlo klidně vydat do Londýna a dojednat zde svatbu mezi Annou a Richardem II. Jenže jednání se protáhlo a Anna si na příjezd do anglického hlavního města musela ještě dlouho počkat. Konečnou etapu jednání dotáhl dokonce až syn Karla IV v té době již římský král Václav IV. Teprve potom se LP 1381 Anna Lucemburská mohla vydat do Anglie kde také proběhla velkolepá svatba. Cestou měla ale Anna velké potíže, a to když ji nechtěli někteří francouzští šlechtici pustit přes Francii do Anglie. Vše musel nákladně vyřešit až Annin strýc Václav Lucemburský, kdy některé šlechtice podplatil. 18. ledna 1382 byla Anna Lucemburská konečně v Londýně velkolepě přivítána. 22. ledna se nejenže konala svatba, ale Anna byla i korunována a přijala jméno Anna Anglická.

  Podle anglických kronikářů bylo manželství velmi harmonické, Pravdou ale je, že Anna byla tamními obyvateli zpočátku dosti neoblíbená, snad proto, že byla na konzervativní Anglii až příliš výstřední. Také s věnem to nebylo tak, jak si král představoval, ale na druhou stranu se Richard II do Anny patrně opravdu zamiloval, takže na věno příliš nehleděl. Anna byla známá jako velmi laskavá a důvěřivá osoba. Po několika měsících si ji dokonce anglický lid oblíbil, a to zejména pro svoji zbožnost a až štědrých darů pro chudé a nemocné. Často prý na nátlak Anny Richard uděloval milosti, a to zejména za malé prohřešky. To se jistě mezi prostý lid rozkřiklo takže ji začal nazývat Anna Anglická Dobrá. Jediné co svému choti, anglickému králi nestačila Anna splnit bylo porodit potomka, tedy dát králi dědice. Možná, že vtom hrála její až přílišná křehkost, která měla dopad i na jejím zdraví.

  Spokojené a harmonické manželství trvalo necelých dvanáct let, tedy až do její smrti, která se po krátké nemoci dostavila 7. července LP 1394. Zemřela prakticky ještě velmi mladá, tedy ve věku 28 let. Anna Lucemburská (Anglická) je dodnes pochována ve Westminsterském opatství v chrámu Petra a Pavla v Londýně po boku svého manžela Richarda II.