Dějiny národa Českého - ARCIBISKUP ABECEDA-ZBYNĚK ZAJÍC Z HÁZMBURKA
www.inadhled.cz Autor Aleš Hroník
Voják, rytíř a válečník v úřadu arcibiskupa.
V našich dějinách je mnoho jmen, které v dnešní době patrně upadly v zapomnění. Nebo o nich víme jen málo, a to ještě v souvislosti o jiné slavnější osobě. Jedním z nich je pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házburka, který nastoupil do úřadu coby arcibiskup po učenci Janu z Jenštejna. Byla to osobnost, která v životě české společnosti vystoupila do popředí prakticky současně s Janem Husem. De facto se stal nástupcem kontroverzního arcibiskupa, ačkoli mezi oběma církevními hodnostáři po krátký čas fungovali dva jiní arcibiskupové, a to Olbram ze Škvorce a Mikuláš Puchník. Ani ten, ani onen neměli však příležitost stihnout více, než převzít úřad a několik dní poté zemřeli. Zbyněk Zajíc jako by zosobňoval situaci v tehdejší církvi, neměl totiž ani kněžské svěcení, dokonce ani žádné vzdělání, přesto už vlastně od chlapeckého věku sbíral jen prebendy (benefity).
Ve čtrnácti letech se stal proboštem mělnickým a vzápětí i kanovníkem u sv. Víta, takže vlastně kráčel ve stopách svého otce Viléma Zajíce z Házmburka. Na arcibiskupský stolec ho prakticky dosadil král Václav IV., a nutno dodat, že mu nebylo ještě ani šestadvacet let. Měl urozené předky a peníze, jimiž si místo na slunci v podstatě koupil. Co mu chybělo na kulturním rozhledu, ale také zbožnosti, to mu vynahradila příroda, jednak v síle a i v obratnosti s mečem. Pravdou je že Zbyněk Zajíc byl spíše voják, válečník a obratný rytíř nežli mnich s knihou v ruce. Často vyhledával boj, a králi Václavovi IV. zpočátku poskytoval cenné služby, nikoli v arcibiskupském úřadu, nýbrž v brnění jako rytíř. Na začátku roku 1401, kdy čeští páni s míšenskými obléhali Prahu, Zbyněk Zajíc byl jedním z předních královských vojenských poradců. Číst a psát se vlastně naučil až když se chopil arcibiskupského úřadu, což bylo do té doby neslýchané.
Když byl Zbyněk Zajíc z Házmburka v roce 1402 zvolen pražským arcibiskupem, obklopil se vzdělanými lidmi, poskytl jim značné pravomoci a nechal je za sebe jednat. Shodou okolností se v jeho blízkosti ocitli především lidé oddaný myšlenkám církevní nápravy, jako byl kupř. Jan Hus, Štěpán Páleč nebo Stanislav ze Znojma. To patrně ovlivnilo i jeho představy, takže se stal na několik let zastáncem církevních reforem, stejně jako Hus či Páleč. Pokud Zbyněk Zajíc z Házmburka hájil určitá stanoviska, pak je vlastně hájil s mečem v ruce jako rytíř, nikoli jako nejvyšší duchovní hodnostář v zemi.
Sám se hodně sblížil s názory mistra Jana Husa, obdivoval jeho rozhled, řečnické umění a oddanost myšlence. Učinil z něho svého důvěrníka, rádce a přítele, což Jan Hus uměl mistrně využít ve svůj prospěch, vždyť tato skutečnost byla pro betlémského kazatele neobyčejně výhodná. Právě záštita nejmocnějšího reprezentanta církve a druhého nejvlivnějšího muže v zemi mu dovolovala sedm let bezstarostně hlásat myšlenky, které vlastně převzal od anglického reformátora Jana Viklefa (John Wycliff)
Zbyňkovi dlouho nevadilo ani to, že mistr Jan Hus a jeho přítel Jeroným Pražský otevřeně horují pro kacíře, a naopak dosti tvrdě kárá, jednak církev, ale také bohatou šlechtu. Tato situace však začala být pro arcibiskupa Zbyňka Zajíce dosti nebezpečná, hlavně ze strany krále Václava IV. V nebezpečí o svůj úřad, ale i život okamžitě Zbyněk Zajíc změnil názor, a od Husa a jeho stoupenců přešel na stranu krále Václava IV. a jak sám psal-do lůna matky církve.
Situace se vyhrotila tak daleko, že sám Zbyněk Zajíc nejdříve nechal spálit všechny knihy Jana Viklefa, aby posléze uvalil na svého někdejšího přítele a rádce církevní klatbu. Král Václav IV. na tuto situaci reagoval po svém a Zbyňka Zajíce zbavil úřadu arcibiskupa a zabavil mu veškerý příjem. Několik týdnů po této události Zbyněk Zajíc z Házmburka umírá v Prešpurku (Bratislavě) dne 28. září LP 1411. Jeho tělo bylo nakonec ale v roce 1436 pochováno v pražské katedrále sv. Víta.
