Dějiny národa Českého - ATENTÁT NA ČESKÉHO KNÍŽETE SOBĚSLAVA I. PŘEMYSLOVCE

  Více jak patnáct let panoval kníže Soběslav I. Sám neváhal poučen zkušenostmi uplatňovat doma tvrdou ruku. Odbojné pokusy blízkých příbuzných, zejména moravských údělníků toužících zaujmout ve státě nejvyšší postavení, vlastně nikdy neutichly. Ostatně i oni byly zákonitými dědici přemyslovského stolce v Praze. Dost často moravská část bojovala o větší podíl na politické moci ve státě.

  Intrikářství feudálů a družníků kolem přemyslovských knížat byla typickým rysem tehdejší doby. Velmoži se předháněli ve snaze dopomoci k trůnu tomu či onomu kandidátovi z řad příslušníků přemyslovské dynastie. Vždyť případný úspěch zaručoval tučnou kořist i jim - majetek právě tak, jako politický vliv. Kníže Soběslav I. dokázal těmto tlakům čelit lépe než jeho předchůdci a zejména bratři Oldřich a Jaromír. Nebylo tedy v rozporu z dobovým zvykem, když tak kníže Soběslav činil tvrdými prostředky.

  Uvěznil tak třeba Břetislava, syna stejnojmenného knížete, zatkl Konráda Znojemského L.P 1128, když ho nakonec zbavil údělu ve Znojmě a poslal ho do vyhnanství. A tak L.P 1130 ho za to vše stihla odplata.

  Přímo do čela tajně připravovaného spiknutí proti knížeti Soběslavovi I. se postavil rafinovaný, všemi mastmi mazaný tehdejší biskup pražský Menhart. Aby se sám předem vyhnul podezření, zosnoval atentát a nedlouho před smluveným datem útoku se odebral na cestu do Jeruzaléma, navenek na zbožnou pouť ke Kristovu hrobu, ale ve skutečnosti pro svou osobní bezpečnost. Vražedný plán však byl těsně před uskutečněním prozrazen. A kníže Soběslav I.uspořádal s pozatýkanými účastníky spiknutí přísný a krvavý proces.

  Zatímco většina méně důležitých strůjců atentátu skončila za muk a utrpení na mučidlech, původce atentátu unikl. Když se biskup Menhart po nějakém čase vrátil zpět do Čech, dokázal se díky pomoci vysokých církevních hodnostářů oprostit ode všech podezření. Přiznal, že se sice pokoušel jednat ve prospěch vězněného Břetislava, že ho chtěl usmířit s knížetem Soběslavem I., popřel však, že by v jeho plánech byla násilná smrt na panujícím knížeti Soběslavovi. Měl štěstí, svědci byli vesměs mrtví a důkazy proti Menhartovi chyběly, a tak se biskupovi lstivá klička podařila, zachránil se bez trestu, dokonce i bez ujmi na cti. Kníže Soběslav I. mu však už nikdy nedůvěřoval. Jako kdysi Vratislav I., tedy jeho otec, se Soběslav I. raději zdržoval na Vyšehradě než na Pražském hradě.

  Kníže Soběslav I. je kdesi na Vyšehradě pochován po boku rodičů. Vratislava a Svatavy. Bohužel jeho hrob se do dnešních dní nikdy nepodařilo objevit. Patrně se ztratil při válečném období husitských válek, zejména v bitvě na Vyšehradě 1. listopadu L.P. 1420. Tento atentát na panujícího knížete nebyl v době Přemyslovské první a bohužel ani poslední. Krutá doba, ale na druhou stranu ani dnes tomu není svým způsobem jinak.