Dějiny národa Českého - BARBORA CELJSKÁ (CELSKÁ) MANŽELKA ZIKMUNDA LUCEMBURSKÉHO

   Když se L.P. 1408 Barbora Celjská vdávala, bylo ji teprve patnáct let, zatímco jejímu choti, uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému, bylo o pětadvacet let více. Barbora Celjská se narodila patrně L.P. 1390, nebo 1394, byla dcerou korutanského vévody Heřmana II. a Anny ze Schaunbergu. Zikmundův sňatek s Barborou vynesl nejen spojenectví s Habsburky, ale i příbuzenství s uherským magnátem Mikolášem Garaiem, což byl nejbohatší šlechtic v celém Uhersku a zároveň místodržícím.

  Manželství krále Zikmunda a Barbory nebylo příliš šťastné. Jeho mladou a podle kronikářů spanilou ženu s krásnou pletí a štíhlou postavou Barboru Cejlskou příliš neuspokojovalo, třebaže Zikmundův přepychový dvůr skýtal i jeho manželce velké radovánky, jichž se rozhodně nezříkala. Od dětství byla Barbora zvyklá na přepych a ráda se bavila.

  O Barbořiných milostných pletkách kolovaly doslova romány, avšak ani císař a král Zikmund nebyl asketa. Měl bezpočet milenek, hlavně na výpravách, kde ho doprovázely i nevěstky, které zahrnoval nákladnými dary. Asi si patrně neměli co vyčítat.

  Když však Barbořiny zálety přesáhly mez, kterou byl jako manžel a panovník ochotně snášet, nechal Zikmund v Budíně L.P. 1419 Barboru dočasně internovat a dokonce ji přestal vyplácet pravidelnou apanáž. Královna Barbora Celská byla velice podnikavá, dokázala často rozmnožit vlastní majetek a také upevnit své postavení, hlavně v době husitských válek v Českém království. Dokonce se usadila v Horních Uhrách (na Slovensku), kde získala i několik tamních hradů. Zikmund tuto její podnikavou vášeň toleroval a ponechával ji tedy volné ruce.

  Oba se výtečně doplňovali. Zikmund válčil a Barbora pomáhala shánět peníze ne jeho válečné tažení, zejména do Čech. Díky penězům se z Barbory stala "šedá eminence" Zikmundovi politiky. Přibližně L.P. 1434 bylo zřejmé, že je císař Zikmund Lucemburský vážně nemocný. Sice se dočkal porážky husitství i císařské koruny, jeho podlomené zdraví se však neustále zhoršovalo. Táhlo mu na sedmdesátku.

  Když Zikmund Lucemburský L.P. 1436 po dlouhých letech přijel do Čech, aby se tu konečně jako český král ujal vlády, královna Barbora ho doprovázela. Dokonce se traduje že samotná královna Barbora se často a ráda stýkal s kališnickou šlechtou, která se o porážku husitských radikálů zasloužila nejvíce. Mezi jejími ctiteli byl Hynce Ptáček z Pirkštejna, vůdce českých katolíků a mladý tehdy sedmnáctiletý Jiří z Poděbrad (pozdější český král Jiřík z Poděbrad). Barbora většinou psala a mluvila německy, ale za krátkou dobu si osvojila i češtinu, jak dosvědčují česky psané dopisy Aleši ze Šternberka, který byl pozdějším rádce krále Jiřího z Poděbrad.

  Když císař Zikmund Lucemburský 9. prosince L.P. 1437 zemřel, měla Barbora největší touhu převzít otěže moci, ale její plán překazil testament císaře Zikmunda, kde byl jako dědic ustanoven jejich zeť Albrecht Habsburský, manžel jejich jediné dcery Alžběty Lucemburské. Královna Barbora byla nuceně uklizena do Uher, tentokrát do Prešburku, kde byla dokonce pod dohledem uherského i rakouského panstva, aby nemohla Albrechtovi škodit, což dělala ráda. Nějaký čas ještě Barbora žila na Mělníce, kde se věnovala svým zakoupeným statkům a obchodním záležitostem.

  A právě na Mělníce královna a císařovna Barbora Celjská 11. července L.P. 1451 zemřela. Její ostatky spočívají na její žádost ve svatovítské katedrále v Praze, dokonce vedle kaple sv. Václava. Královna Barbora Celjská byla na rozdíl od Zikmunda Lucemburského v Českém království oblíbená, a to dokonce i u nekatolických českých pánů.