Dějiny národa Českého - BASILEJSKÝ KONCIL

   Z podnětu kardinála Cesariniho byl L.P. 1431 svolán, tentokrát do města Basilej, další církevní koncil. Jeho konání podporoval Zikmund Lucemburský, který očekával, že vyřešení husitské vzpoury mu konečně umožní ujmout se vlády v Českém království. Nabídka k jednání na půdě koncilu se u nás setkala vesměs s příznivým ohlasem. Ochota ke kompromisu v řadách husitů nebyla zdaleka vyvolána jen hospodářským rozkladem země, ale na celistvost hnutí působila jednak únava z revoluce, jednak i skutečnost, že mnozí již dosáhli splnění svých cílů, které je původně k husitství přivedly. Husitská šlechta uspokojila své zájmy zabráním církevního majetku a z části královského majetku, měšťané se obohatili rovněž na úkor církve a patriciátu, většinou německého.

  Na pozvání do Basileje reagovali předáci husitů velmi obezřetně. V květnu L.P. 1432 proběhly nejprve v Chebu předběžné porady se zástupci samotného koncilu. Vzešel z nich dokument, tzv. Soudce chebský, obsahující pravidla pro basilejské jednání. Rozhodující autoritou měl být "boží zákon" vycházející z Bible, dále měla být brána v úvahu praxe prvotní církve a názory církevních Otců. Jako tomu bylo před rokem 300. Koncil taktéž souhlasil s veřejnou disputací o článcích husitského pojetí víry a církve-čtyřech artikulích. V této fázi šlo zjevně o diplomatický úspěch českých husitů.

  Počátkem L.P. 1433 přijelo husitské poselstvo do Basileje. Bylo tam přijato s veškerou vážností. Uznávanou vůdčí osobností byl Prokop Holý, i když sám do diskusí zasahoval jen okrajově. Pro každý ze sporných článků byl určen zvláštní obhájce. Tak třeba Jan z Rokycan hájil zásadu příjímání pod obojí způsobem, Mikuláš z Pelhřimova objasňoval trestání zjevných hříchů, Oldřich ze Znojma byl pověřen problémem svobodného hlásání slova božího a mladý Petr Payne obhajoval požadavek chudoby kléru a zákaz světského panování církve, tato otázka byla hodně choulostivá hlavně pro kardinály.

  Ze strany husitů probíhalo vše v dobré víře, že půjde o spor, v němž rozhodnou objektivní kritéria. Naproti tomu koncil nemínil v žádném případě kacířům ustoupit.

  Basilejské jednání ze strany koncilu vedl významný katalánský teolog Juan Palomar, velký přítel a obdivovatel císaře Zikmunda Lucemburského. Palomar byl autorem taktiky, již koncil vůči husitům zvolil. Podle něho bylo třeba ukázat vlídnou tvář, jednat a mezitím podnítit rozkol uvnitř husitského hnutí v Českém království. Diskuse v Basileji se vlekly téměř čtvrt roku a nesly veškeré známky zdržovací taktiky ze strany koncilu.

 Jakmile se Prokop Holý ujistil o neplodnosti dalšího pobytu české husitské delegace v Basileji, rozhodl se na počátku dubna k návratu do Čech. Tím však jednání neskončilo. Na přání samotného koncilu a císaře Zikmunda měla pokračovat v Praze. A tak společně s českým poselstvem odjela z Basileje do Prahy delegace koncilu v čele s již zmíněným Juanem de Palomar. Ale ani v Praze se obě strany nedohodly, a tak vlastně válka či boj mezi církví a Zikmundem na jedné straně a husity na straně druhé pokračoval až do časů Habsburka Ferdinanda I.

Na obrázcích: Husitský znak-kalich a císař Zikmund