Dějiny národa Českého - BISKUP VOJTĚCH (SVATÝ VOJTĚCH SLAVNÍKOVEC)

  Roku 992 se skutečně druhý pražský biskup Vojtěch vrátil do Čech. Přivedl s sebou z Itálie mnichy řehole sv. Benedikta, kterou v Římě sám přijal, a založil pro něj první mužský benediktinský klášter v Břevnově u Prahy. Vojtěchův pobyt v Praze však netrval dlouho, už v roce 994 svou vlast opustil navždy. Příčinou pro jeho odchod se staly spory mezi knížetem Boleslavem II. a Vojtěchovými bratry. Kníže Slavník, který ovládal část východních Čech, žil s knížetem Boleslavem ve shodě, patrně uznával určitou závislost na Přemyslovcích. Po Slavníkově smrti v roce 981 se však vztahy změnily. Slavník po sobě zanechal šest synů, z nichž se kromě Vojtěcha stal knězem také jeho mladší bratr Radim.

  Ten byl bratrovi velkou oporou v jeho díle a věrným průvodcem, ne však misionářem. Ostatní členové slavného rodu v čele s nejstarším Soběslavem se společně starali o dědictví po otci. Soběslav však začal usilovat o samostatnější postavení panství Slavníkovců i vlastní politiku, a tak se velmi rychle dostal do konfliktu s vládnoucím Přemyslovcem Boleslavem II.

  Slavníkovci měli velkého nepřítele i v rodu Vršovců, který měl panství v Poohří a patrně i na Moravě. Traduje se, že nezdar Vojtěchových snah byl z velké části i jejich dílem, neboť ponoukali velmože, aby neposlouchali biskupovy příkazy. Je zřejmé, že měli i velký podíl na vzniku války, která vypukla v roce 995 mezi knížetem Boleslavem II. a Slavníkovci. Konflikt byl sice velmi brzy přerušen příměřím, ale během jeho průběhu se vydal Soběslav do Německa ke králi Otovi III. Tento mladý německý panovník si velmi vážil biskupa Vojtěcha, s nímž se osobně seznámil v Itálii. Tehdy právě bojoval proti slovanskému kmeni Bodrců a v jeho táboře byl jako spojenec také polský kníže Boleslav I. zvaný Chrabrý. Soběslav si patrně stěžoval na situaci v Čechách a na samotného knížete Boleslava II.

  Nutno napsat, že Boleslav II., byl již v té době velmi těžce nemocný, a tak když se dozvěděl o žalobě, nařídil přerušit příměří a zaútočit na Libici, sídlo Slavníkovců. V den svatého mučedníka Václava 28. září, roku 995 byla Libice po dvoudenním obléhání dobyta, patrně i za pomoci Vršovců. Čtyři Slavníkovce, kteří byli na Libici přítomni, vylákali útočníci z úkrytu a společně je s jejich dětmi zavraždili. Po této události se již Vojtěch do Prahy nikdy nevrátil, po nějakou dobu pobýval v Německu na dvoře svého přítele Oty III. a v Polsku u Boleslava I. Potom odešel společně s bratrem Radimem na misijní cestu mezi pohanské Prusy, při níž byl 23. dubna 997 u hradiště Cholin pohany doslova ubit. Jeho bratr Radim byl sice zajat, ale jemu se nakonec podařilo uprchnout.

  Za své zásluhy pro církev a šíření křesťanství byl nakonec v roce 999 prohlášen za svatého. Vojtěchovo tělo pak od Prusů odkoupil polský kníže Boleslav I. a pochoval jej ve svém sídle v Hvězdně. Až o dvě generace později při dobytí Polska přivezl ostatky sv. Vojtěcha kníže Břetislav I. L.P. 1039 zpět domů.