Dějiny národa Českého - ČESKÝ KNÍŽE VÁCLAV I. (SVATÝ VÁCLAV)

  Energetický mladý kníže Václav I.

  První český světec kníže český Václav I. je postavou, kterou pozdější legendy spíše zamlžily, než by nám o ní vyprávěly něco skutečného. Narodil se patrně L.P. 905-907 jako nejstarší syn Přemyslovce Vratislava I. a jeho manželky z rodu Stodoránů Drahomíry. V době narození Václava ještě ale panoval jeho strýc kníže Spytihněv I. a Václav proto nemusel mít naději, že jednou usedne na knížecí stolec v Praze. Byl to zřejmě chlapec velmi nadaný, a tak ho otec poslal do Budče, kde ho jistý kněz Učen vzdělával v latinském jazyce a liturgii. Pravděpodobně se nejednalo o nějakou školu, jak se později v legendách tradovalo. Spíše bych to označil za domácí učení pro knížecího synka s jedním učitelem.

  Když se po Spytihněvově smrti ujal vlády Vratislav I., byl už Václav připravován také k vladařské činnosti. Asi v sedmi letech byl na slavnosti postřižin v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Nutno dodat,  že kostel Panny Marie založil Václavův děda Bořivoj I., a také patrně tady byl mladý Václav představen jako budoucí kníže. Jednalo se zřejmě o pohanský rituál, ovšem už v křesťanském hávu, jak tomu nasvědčovala přítomnost biskupa Notheria až ze severoitalské Verony. Po Vratislavově smrti a zavraždění jeho matky Ludmily L.P. 921 se v zastoupení ještě nedospělého Václava ujala vlády kněžna Drahomíra, tedy matka knížete Václava.

  Na otázku, kdy sám kníže Václav usedl na knížecí stolec, se názory různí. Dnešní historici se domnívají, že se tak už stalo L.P. 922, kdežto já kladu tuto událost až do L.P. 925, vzhledem k tomu, že Václavova smrt byla datována až L.P. 935, tedy nikoli 929. Faktem je, že mladý kníže Václav si od počátku své samostatné vlády počínal velmi energicky. Zřejmě také proto, aby uklidnil rozhárané domácí poměry, vypověděl svou matku Drahomíru, odpovědnou za Ludmilinu vraždu, z Prahy na Budeč. Jednalo se patrně nejen o trest, ale i o snahu zbavit se jejího přímého vlivu. Když se však poměry v zemi uklidnily, povolal ji zase zpět.

  Tělo své babičky kněžny Ludmily, na níž dost lpěl, nechal kníže Václav převést z Tetína do Prahy a uložil ji v pražské bazilice sv. Jiří. Protože už tehdy měla nepochybně pověst mučednice, vysloužil si kníže Václav tímto činem přízeň církevních představitelů a posílil tak svoji autoritu v zemi. Kníže Václav také rozšiřoval své území ovládané Přemyslovci. Svědčí o tom jeho konflikt s kouřimským knížetem Radslavem. Václav donutil tohoto knížete snad Zličanů, aby se mu podrobil, ale zároveň ho ponechal i nadále jako správce kouřimského hradiště. Legenda dokonce píše že těsně před bitvou s kouřimským knížetem Radslavem kníže Václav vyzval Radslava na souboj tak, aby ušetřil obecnému krveprolití, ten se pochopitelně podrobil.

   Vévoda vlasti

  L.P. 929 vpadl do Čech východofranský král Jindřich I. řečený Ptáčník, když předtím pokořil Polabské Slovany. Jeho přesile nemohl kníže Václav s patrně nepříliš početnou ozbrojenou družinou čelit, a proto se mu poddal a zavázal se odvádět pravidelný poplatek. Historik František Palacký dokonce uvedl výši tohoto poplatku. Jednalo se prý o 120 volů a 500 hřiven stříbra. Ve skutečnosti však šlo o poplatek, který Slovanům v Čechách uložil už L.P. 806 Pipin, syn císaře Karla Velikého, a nepochybně ho potvrdili představitelé Čechů již L.P. 895 v bavorském Řezně. Kníže Václav jen vzhledem k odlišnosti zahraniční politiky situaci změnil směr poplatku. Místo do Bavor nyní do Saska.

  Český kníže Václav se Jindřichovi nejen poddal a potvrdil mu placení poplatků, ale uzavřel s ním i spojeneckou smlouvu. V této souvislosti přijal od Jindřicha dar-rámě sv. Víta, saského patrona. Pro uložení této vzácné relikvie začal L.P. 925 na Pražském hradě budovat novou honosnou románskou rotundu zasvěcenou právě sv. Vítovi. Skutečnost, že ji stavěl v těsné blízkosti posvátného pahorku Žiži a knížecího kamenného stolce, svědčila o mimořádném významu, který této stavbě kníže Václav přikládal.

  Kníže Václav byl pravděpodobně ženatý, jméno jeho manželky se však nedochovalo. V legendě Zbraslavského kronikáře se uvádí, že byl přinucen jednou od svého bratra Boleslava a svých vladyků, pro zrození obcovati se ženou a zrodil syna, jménem Zbraslav. V dalších letech se však kníže Václav dostal do sporu se svým bratrem Boleslavem, či spíše skupinou velmožů soustřeďující se kolem něj. Důvodem byla patrně Václavova závislost a podřízenost králi Jindřichovi. Spor nakonec vyvrcholil spiknutím a zdařilým atentátem. Boleslav pozval v září L.P. 935 Václava pod záminkou vysvěcení nového kostela na svůj hrad pojmenovaný Boleslav.

  Kníže, třebaže byl varován, se nepředloženě dostavil na slavnostní hostinu jen s minimálním doprovodem. Druhý den ráno 28. září ho cestou na mši u dveří boleslavského kostela přepadli ozbrojení spiklenci v čele s Boleslavem a po krátké potyčce zabili. Boleslav se pak rychle chopil moci, což se samozřejmě neobešlo bez dalšího krveprolití.

  Svatý Václav bývá líčen jako mnich a muž křehké tělesné stavby. Ale ve skutečnosti je to obraz nesprávný. Dokládá to vyhojené zranění na Václavově čele, utržené pravděpodobně v boji, i Kristiánova zmínka o tom, že při potyčce se svými vrahy sám nejdříve bratra Boleslava odzbrojil a nakonec srazil k zemi. Jak je vidět, Václav nebyl patrně žádný věchýtek, ale statný bojovník. Antropolog Jiří Zubek v souvislosti s Václavovou podobou připomíná nápadně dlouhou a úzkou lebku, která je charakteristická pro většinu Přemyslovců. A na lebce je i řada zranění ze soubojů, jak na temeni nosu, tak po stranách samotné lebky.

  Kníže Václav byl zabit patrně 28. září L.P. 935. a 7. března L.P. 936 bylo jeho tělo převezeno do Prahy, kde byl pochován v rotundě sv. Víta. Dodnes je hrob nesmrtelného světce a knížete Václava v katedrále sv. Víta kde jsou i Václavovi ostatky.