Dějiny národa Českého - ČESKÝ KRÁL VÁCLAV I.- VÍTĚZ NAD TATARY
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
L.P. 1240 vpadly do Evropy od východu mongolské hordy, vedené Čingischánovým vnukem, Bátuou. Žádné křesťanské vojsko je nedokázalo zastavit. Až na Moravě u Olomouce se jim postavily do cesty české oddíly vedené Jaroslavem ze Šternberka a přímo zázračně zvítězily. Jenže tato údajná bitva je nanejvýš podezřelá a zdá se, že se vůbec nekonala. Jak se to tedy stalo doopravdy?
Chán Batú na svém tažení v Rusku postupně rozvrátil a ničil Moskevské a Vladimirské knížectví, zanechával ze sebou spálená města a hory mrtvol. Není proto divu, že Rusové překřtili asijské útočníky na Tatary, což je odvozeno od slova "tartarus", tedy peklo. Od Rusů toto pojmenování přejaly i ostatní národy Evropy. Český král Václav I. Přemyslovec, podobně jako rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný, či uherský král Béla IV., označovali ve svých listech Mongoly jako "barbarská plemena".
Na jaře L.P. 1241 dorazily mongolské hordy na polské pomezí a křesťanskou Evropu zachvátila děsivá hrůza, panika a strach. I na české království padl stín strachu, co bude, a jak se vypořádat s barbarským nepřítelem. Dvěma proudy Mongolové směřovali do srdce Evropy. Chán Batů s částí jednotek překročil Karpaty a vpadl do Uher. Druhou vojenskou jednotku vedl mongolský náčelník Petu, kterému již Rusové začali říkat "krvavý". Vtrhl do Polska a zcela liduprázdný Krakov, odkud v panice obyvatelé uprchli,Tataři pobořili a zapálili. Podobně dopadla i slezská Vratislav. Všichni před mongolskými vetřelci brali nohy na ramena.
Dolnoslezský kníže Jindřich Pobožný z rodu Piastovců zatím shromažďoval vojsko, aby se vetřelcům z východu postavil na odpor. Císař Fridrich II. stálou situaci ani neřešil a spokojil se jen s menší obranou proti nevěřícím. Takže Jindřichovi přišli na pomoc jen oddíly řádu německých rytířů a řád Templářů. Na cestě s velkým vojskem (píše se až na 50 tisíc rytířů) byl i český král Václav I. Na Dobrém poli u slezské Lehnice se tak 9. dubna L.P. 1241 strhla bitva, v níž byli křesťané na hlavu poraženi tatarskou přesilou. V boji zahynul i Jindřich Pobožný. Další bitva se odehrála 11. dubna nad řekou Slanou, kde uherský král Béla IV. taktéž podlehl velké přesile.
Tatarům odolávaly jen pevné hrady Trenčín, Nitra, Komárno a Prešpurk.To už ale byla mongolská horda vojáků na Moravě a v Opavě dokonce vydrancovala samotné město.Jediné město, které nepodlehlo, byla Olomouc, a tady mělo dojít ke slavné bitvě. Ve skutečnosti ale nedošlo, jelikož zemřel velký chán a velitel vojsk Ogedaj, takže nakonec mongolští bojovníci opustili Evropu a nikdy se sem již nevrátili. Přesto ale byl král Václav I. považován za hrdinu, jako jeden z mála sebral vojsko a chtěl se proti Tatarům postavit.
Na obrázku pod textem: král Václav I. v jezdecké zbroji. A nahoře mongolské jednotky drtí Krakov.