Dějiny národa Českého - CÍSAŘ A KRÁL JOSEF I. HABSBURSKÝ

 Josef I. se narodil 26. července LP. 1678 ve Vídni jako syn císaře Leopolda I. a jeho třetí manželky krásné Eleonory Magdalény Falcko- Neuburské. V raném dětství ho otec Leopold I. dal korunovat uherským králem a jako dvanáctiletý byl LP. 1690 zvolen a o dva roky v Augsburku korunován na římského krále. Jeho česká korunovace nikdy neproběhla. Po svém otci Josef I, zdědil vášeň pro lov divoké zvěře, sám komponoval a miloval hudbu. Později, už jako císař římský rozšířil dvorní orchestr ve Vídni. Mimo to také dovedně kreslil a měl značný talent na jazyky. Na rozdíl od svého otce hovořil i česky, a to velmi dobře.

  Navzdory své přísně katolické výchově však netrpěl přehnanou zbožností a sám proslul řadou milostných dobrodružných románků, a to převážně s dvorními dámami. Jeho povaha však byla velmi prudká až agresivní a dosti temperamentní. Rodiče Josefa I. předpokládali, že příliš bujného dědice trůnu by mělo zklidnit manželství. A tak ho v jednadvaceti letech oženili s o šest let starší a velmi zbožnou Amálií Vilemínou. Sice prý velmi krásnou, ale povahově zcela odlišnou manželkou, která byla ještě ke všemu až příliš zbožná. Císař Josef I. svou manželku dokonce nakazil kapavkou, která způsobila její neplodnost. Do té doby měly spolu tři děti- Marii Josefu, Leopolda Josefa,který ale zemřel ve třech letech na pravé neštovice a Marii Amálii.

  Konzervativní vídeňský dvůr jeho otce Leopolda I. v mladém Josefovi vyvolal přímo odpor, a také proto se Josef I. obklopil skupinou sobě rovných a hlavně oddaných lidí, především Evženem Savojským a českým šlechticem Janem Václavem Vratislavem z Mitrovic. Právě tento mladý dvůr ale zapříčinil válku o španělské dědictví, kde byl právě Evžen Savojský císařem Josefem I. jmenován generálem a hlavním rádcem císařských vojsk. Po svém nástupu na trůn LP. 1705 Josef I. podnikl pokus o osvobození nevolníků ve Slezsku a i v ostatních zemích své říše.

  Jeho úsilí o reformy uvnitř říše však bránila pokračující válka, v níž podporoval svého mladšího bratra Karla o získání Španělska. Velké starosti mu udělalo povstání v Uhrách vedené Františkem Rákóczim. Zároveň však ještě válčil v Itálii, kde k říši připojil mantovské vévodství. Bohužel tento energetický a sebevědomý císař se nedočkal ani konce války o španělské dědictví a ani vyřešení uherského povstání. Zemřel mladý ve věku 33 let, patrně na pravé neštovice. Další jeho reformy pak musela řešit až Marie Terezie.