Dějiny národa Českého - CÍSAŘOVNA ŽOFIE FREDERIKA BAVORSKÁ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Arcivévodkyně Žofie Bavorská, matka císaře Františka Josefa I., byla po dlouhou dobu jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností vídeňského dvora. To, že se jí přezdívalo "tajná císařovna", má dodnes své opodstatnění, neboť na některé klíčové události, jež se v Rakousku v 19. století odehrály, měla právě ona velký vliv.
Narodila se 27. ledna L.P. 1805 v Mnichově, a i když se nikdy nestala rakouskou císařovnou, L.P. 1848 měla k získání toho titulu velice blízko, ale nakonec se tak výsadního postavení po dohodě se svým manželem arcivévodou Františkem Karlem, jenž byl L.P. 1848 následníkem rakouského trůnu a měl velikou šanci se stát novým císařem rakouským, nedočkala. Žofie Bavorská se vzdala trůnu ve prospěch svého syna Františka Josefa I.
Žofie byla velmi inteligentní, vzdělaná, ale hodně panovačná žena již od mládí. Předem vybraný ženich arcivévoda František Karel byl o tři roky starší nežli Žofie, a dokonce se ve Vídni šuškalo, že se ji nelíbí až přímo hnusí. Panovačná Žofinka těsně před svatbou oznámila rodičům, že než Františka Karla, tak raději zůstane sama. Teprve, když se dozvěděla, že následník rakouského trůnu Ferdinand V. je nejen nemocný, ale i duševně chorý a zaostalý, tak se svatbou v domnění, že se stane rakouskou císařovnou, souhlasila.
Z manželství, které bylo ze začátku nepříliš šťastné, se nakonec narodilo šest dětí. Pro nás byl nejdůležitější právě František Josef. Žofie Bavorská ve svém životě prodělala několik potratů, a tak už ani ona, ale ani František Karel nedoufali, že se vymodlený syn narodí. Lékaři proti tomu byli bezmocní, zkoušeli různé léčebné kúry včetně lázeňských pobytů, ale nic nepomáhalo. V srpnu L.P. 1830 konečně nastal zlom, když se ji narodil vymodlený syn František Josef (budoucí rakouský císař Franz Josef I.).
Žofie Bavorská byla velká odpůrkyně knížete Metternicha, připadalo jí, že muž, který není členem císařské rodiny, nemá mít tak velké pravomoci, které mu udělil Ferdinand V. Ale spíše šlo z její strany o žárlivost na knížete Metternicha. Nakonec se s vlivem knížete smířila, když zjistila, že drží pevné kormidlo vlády ve prospěch habsburského domu.
Když L.P. 1848 propukly revoluční nepokoje ve Francii, Itálii, Německu, Uhrách a nakonec i ve Vídni, byla Žofie přesvědčena, že by měl císař Ferdinand odejít z rakouského trůnu a přepustit ho jejímu synovi Františku Josefovi, což se také nakonec 2. prosince L.P. 1848 stalo. Panovačná Žofie Bavorská tak získala co chtěla a po čem sama osobně toužila, tentokrát ve prospěch svého milovaného syna.
Nový císař František Josef I. se cítil být své matce Žofii zavázán a takřka ve všem se snažil své panovačné matce vyhovět. Jako kupříkladu přísné trestání revolucionářů, rozpuštění říšského sněmu, zavedení cenzury a hlavně zrušení ústavy, to vše bylo na popud Žofie Bavorské. Také Františkova budoucí manželka, tedy císařovna Alžběta (zvaná Sisi), byla nakonec matkou Žofii schválena, i když z toho samotná Žofie neměla velkou radost, tady se František Josef I. matce dost vzepřel. A tak bych mohl psát o panovačné Žofii ještě dlouho.
Její poslední politickou akcí byl nesouhlas, aby se císař František Josef I. nechal korunovat v Praze českým králem. Doslova císaři řekla: kam až to vše povede, když budeš každému jen ustupovat. Císařovna Žofie Frederika Bavorská nakonec zemřela 28. května L.P. 1872 ve Vídni po prodělané mozkové mrtvici, ve věku sedmašedesáti let,
