Dějiny národa Českého - DALIBOR Z KOZOJED A VĚŽ ZVANÁ DALIBORKA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Daliborka má jméno po rytíři Daliboru z Kozojed, jenž v ní byl prvním vězněm, když ji král Vladislav Jagellonec dal upravit na vězení. Tento rytíř byl obžalován, že podporoval vzbouřené sedláky proti vrchnostenskému pánu, rytíři Adamu Ploskovskému. Sedláci nemohli snésti těžké roboty, proto ozbrojeni vrthli do tvrze, rytíře zajali a mučením donutili, aby je jako svobodné propustil z poddanství. Na jeho místo přišel Dalibor z Kozojed. U lidu prostého byl oblíben, protože je netrápil poddanskou robotou. Ale dlouho si v novém sídle nepobyl. Rytíř Adam Ploskovský zrušil dané slovo a Dalibora obžaloval u zemského soudu v Praze. Jako vůdce rebelantů byl Dalibor okamžitě uvězněn ve věži, kde měl čekat na rozsudek.
Bylo to smutné čekání v tmavé, studené kobce. Dny i noci se vlekly v nejistotě, co s ním bude. Dalibor vzpomínal na krásné večery doma ve své tvrzi v teplých komnatách při zpěvu a hudbě. Když o tom tak přemýšlel, napadlo ho, že by se mohl naučit hrát na housličky, které tolik miloval, tedy jejich zvuk. Měl ještě nějakou zásobu peněz. V těch dobách totiž vězňové nedostávali stravy a museli se sami živit, a když peníze neměli, směli jít pod dozorem žebrat. A tak Dalibor z toho mála, co měl, obětoval vše na housličky.
Jak moc se s nimi těšil, když za žalářníkem zapadly těžké dveře, Ve dne v noci nepustil milovaný nástroj z ruky. Hrál a hrál. Zpočátku jako by bloudil, nemohl nalézti pravý zvuk, pravou řeč. Všechen vzdor a slzy, hněv i touhu po svobodě přenášel Dalibor z Kozojed do houslí. Čím větší měl Dalibor trápení a bídu, tím dojemnější zvuky se linuly malým okénkem do Jeleního příkopu. Pražané denně chodili poslouchat ty smutné písně. Dalibor to sám věděl, když se mu nedostávalo peněz, poradil mu žalářník, aby spustil okénkem košíček, že Pražané jistě pomohou. A tak se i stalo. Jednou večer hrál samé smutné písně a melodie, spustil košíček z okénka a za chvíli měl košík plný grošů. Od té doby tam nikdo kolem věže nechodil s prázdnou, lidé mu přinášeli jídlo, pití i teplé šaty na zimu.
Mocní páni v čele s králem Vladislavem Jagellonským rozhodli o jeho osudu a v březnu L.P. 1498 mu přečetli rozsudek smrti. Lidé však nikdy nezapomněli na milovaného hudce a začali říkat věži Daliborka. Úsloví "Nouze naučila Dalibora housti" se vykládá dvojím způsobem, první výklad říká, že Dalibor hrál nejkrásněji, když měl největší nouzi. Druhý výklad praví, že při výslechu natahovali Dalibora na skřipec, aby se k vině přiznal, takže se přitom výslech jeho údy natahovaly jako struny na housličkách.
Daliborka je válcová pevnostní věž postavená za vlády Vladislava Jagellonského, hlavním stavitelem byl Benedikt Ried. V době pobělohorské zde bylo vězněno několik účastníků revoluce, o tom svědčí i fakt, že zde byly nalezeny i zbytky lidské kostry. L.P. 1781 Daliborka vyhořela a byla snížena o jedno patro. Jako věznice sloužila až do L.P. 1790, a posléze byla dokonce zpřístupněna veřejnosti.
Na obrázku: Dalibor z Kozojed ve věži.
