Dějiny národa Českého - DĚDICTVÍ CÍSAŘE A KRÁLE KARLA IV.
www,inadhled.info Autor: Aleš Hroník
Svůj osobní život podřizoval Otec vlasti již od časů dospívání politické koncepci a představě vlastního dějinného poslání. Po smrti své první manželky milované Blanky z rodu Valois se oženil ještě třikrát. Všechny další sňatky (Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská) byli však silně politicky motivovány a přinesly Karlovi upevnění mezinárodních pozic či přímé uzemní zisky. I jinak svých cílů dosahoval obratnou diplomacií a vojenským akcím se pokud možno vyhýbal, i když v případě nutnosti dokázal použít i zbraně.
Přes velké chápání jeho poslání (přemýšlel dokonce i o sjednocení západního a východního křesťanství) nedokázal Karel IV. Lucemburský překročit vlastní stín a ve shodě se soudobým uvažováním urozených vrstev sledoval hlavně prospěch svého rodu a tak trochu i Českého království. S odstupem času se jeví Karlovo dynastické zaujetí velkou slabinou jeho politiky. Snaha zajistit svým synům a bratrovi přesně vymezený podíl na moci podlomila ve svém důsledku Karlovo státnické dílo a přispěla k odstředivým tendencím v zemích Koruny české i k prohlubujícím problémům.
Zvláště patrný byl tento problém na Moravě, kterou Karel IV. udělil LP. 1349 svému mladšímu bratru Janu Jindřichovi. Tím fakticky vytvořil předpoklad pro svébytný vývoj Moravy jako správního celku s vlastní zemskou vládou. Potomci Jana Jindřicha Jošt a Prokop prosazovali stále více moravské regionální zájmy a nezávislost na pražském centru. To ale zamítl syn Karla IV. král Václav IV.
Dědicem české a římské koruny učinil Karel prvorozeného syna Václava IV. Již jako dvouleté dítě ho dal korunovat českým králem a LP. 1376 prosadil jeho volbu římským panovníkem. Druhorozený syn Zikmund (v Čechách nenáviděná "šelma ryšavá) měl obdržet (a také obdržel) Braniborsko a LP. 1415 Hohenzollernovské markrabství.
Třetí Karlův syn Jan Zhořelecký zdědil Zhořelecko. Výchozí Václavova pozice tak již byla v samém zárodku citelně oslabena. Karel myslel na vše s předstihem. Proto uzavřel již v první polovině šedesátých let smlouvu s rakouskými Habsburky o jejich nástupnictví na český trůn v případě vymření lucemburské dynastie po meči. Možnost českého zemského sněmu promlouvat do obsazení trůnu tak byla dosti okleštěna na minimum.
V závěru života podnikl Karel IV. spolu se svým synem Václavem cestu do Francie, kde s králem Karlem V. hovořil o rozdělení sfér vlivu v Evropě a zejména té západní a o přesídlení papežské stolice z Avignonu zpět do věčného města Říma. V rámci těchto plánů měla Zikmundovi v budoucnu připadnout polská koruna. Poměry se ale vyvinuly jinak a Zikmund Lucemburský se LP. 1387 zmocnil Uherského království.
Císař a král Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze v kruhu rodinném, kolem páté hodiny odpoledne na těžký zápal plic. Nad rakví zemřelého císaře pronesl Vojtěch Raňkův z Ježova tu slavnou větu, kde Karla IV. nazval Pater Patrie (otec vlasti).
