Dějiny národa Českého - DEFENESTRACE - Boj za práva
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Když se řekne slovo defenestrace, jistě si každý vybaví zástup lidí, jenž se jde vypořádat s vrchností nebo konšely, které posléze vyhazují z oken přímo na ulici.
První pražská defenestrace, kterou vyvolal husitský kazatel a plebejský hrdina Jan Želivský, se odehrála 30. července LP 1419, kdy rozběsněný dav vzal útokem Novoměstskou radnici a podle záznamů vyhodil přímo pod okna radnice dvanáct obětí z řad králem Václavem IV. dosazených konšelů Nového města Pražského. Přitom záminkou k této plebejské akci byl z okna vyhozený kámen jednoho z radních na monstranci, kterou nesl právě zmíněný radikální husitský stoupenec Jan Želivský. Dav se posléze dostal díky zbraním a přemožení chránících vojáků, které vyslal král Václav IV. na radnici a začalo běsnění, které mělo za následek nejen smrt několika radních, ale odstartovalo tím husitskou revoluci v Českém království.
Dav se začal scházet již několik hodin před akcí v kostele Panny Marie Sněžné na dnešním Jungmannově náměstí, kde začal dokonce vyhazovat mnichy karmelitánského řádu z kláštera. Posléze se několik "demonstrantů" vydalo na cestu k Novoměstské radnici na Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí), kde se k němu přidávalo mnoho Pražanů. Tato 1.pražská defenestrace ale měla ještě jeden smutný závěr, a to ten, že několik dní po této akci na Kunratickém hradě zemřel v rozčílení kál Václav IV. Nutno dodat, že počet obětí této historicky 1.pražské defenestrace se již v době, kdy byla provedena, v údajích lišil. Prý mělo být zabito až na 16 konšelů a tři jejich chráněnci.
Druhá pražská defenestrace se odehrála za vlády krále Vladislava II. Jagellonského dne 24. září LP 1483. Zde se nespokojená strana podobojí obávající se o svůj vliv vydala nejprve na Staré Město ke Staroměstské radnici, kde údajně vznikla fáma, že radní Starého Města se chystají narušit každoroční svatováclavské posvícení, které od dob husitských bylo v kališnickém duchu ve všech Pražských kostelech najednou.
V osm hodin ráno, úderem zvonu v kostele Panny Marie před Týnem (Týnským chrámem) začal převrat. Pražané vzali útokem radnici Starého Města, kde byl údajně smrtelně zraněn i jeho nejvyšší purkmistr a dva radní byli lehce zraněni. Jeden z radních údajně ze strachu předstíral smrt, poté co byl několikrát sudlicí udeřen. Následně ho dav několika radikálů vyhodil z okna Staroměstské radnice, pád díky nepořádku na ulici přežil. Posléze se dav Pražanů vydal opět na Novoměstskou radnici na dnešním Karlově náměstí, kde ale už šlo opravdu o život. Pražané cestou dokonce zaútočili i na kláštery a Židy, kteří jim bránili při rabování Anežského kláštera.
Bilance této druhé pražské defenestrace bylo opravdu ničivá, Vyhozeno a pobito bylo na dvacet radních ve dvou pražských radnicích. Druhý den ráno povstalci obsadili ještě Vyšehrad a hrad sv. Václava, na Hradčanech, to aby je nenapadla hradní posádka. Za následek měla tato defenestrace omezení královské moci v zemi. Počet obětí této defenestrace byl údajně několikrát vyšší nežli v roce 1419.
Třetí a zatím poslední defenestrace se odehrála 23. května LP 1618. Zatím poslední pražská defenestrace sice nebyla tak ničivá jako dvě předchozí, nevyžádala si ani jednu oběť, ale zato byla pro české země rozhodující a já se nebojím napsat zdrcující. Na Hradu bylo protestanty z řad českých a německých šlechticů převážně jiného nežli katolického vyznání napadeno několik katolických pánů, vše se ale odehrávalo jen slovně. Dav nekatolických stavů pod vedením německého protestanta Jindřicha Matyáše Thurna a Čecha Václava Budovce z Budova se domáhal na místodržících Viléma Slavaty a Jaroslava Bořity nejen vysvětlení za akci, jenž měla za následek vypálení kostelů v Hrobech a v Broumově, ale také stížnost na krále Ferdinanda II. Habsburského, že nedodržuje podepsaný Rudolfův majestát o svobodě vyznání.
Ostrá debata nakonec přerostla ve třetí pražskou defenestraci, kde byl nakonec z okna Pražského hradu vyhozen nejen Slavata s Martinicem, ale také jejich písař Filip Fabricius. Nikdo však ještě v té době netušil, že tato možná nevinná akce povede nejen k Bílé Hoře, ale zejména k odstartování náboženské Třicetileté válce. Po prohrané bitvě, která se 8. listopadu 1620 odehrála na návrší Bílé Hory, byli někteří, zejména z řad protestantů, dne 21. června LP 1621 na Staroměstském náměstí popraveni.
Na závěr bych chtěl napsat, že defenestrace je většinou spojena s neklidem v zemi, kdy se většinou prostý lid domáhá svých práv, a pokud to jde, i svobod. V 1. a ve 2. pražské defenestraci "politickou" špičku nezachránili ani jejich ochránci!!!
