Dějiny národa Českého - DLOUHÁ POUŤ ODRHOVAČKY KE KLENOTU
www.inadhled.cz Autorka: Jitka Čížová
Těsně před vánočními svátky 1834 se před vyprodaným sálem Stavovského divadla koná dlouho očekávaná premiéra Fidlovačky. Svědectví o jejím průběhu se liší. Nechybí ohlasy jak vřelé, tak naopak i velmi kritické. Fidlovačka se dočká v lednu 1835 už jen jedné jediné reprízy před poloprázdným hledištěm a pro nedostatek zájmu je stažena z repertoáru.
Staropražská fraška rozehrávající jednoduchou milostnou zápletku schovanky Lidunky a ševcovského syna Jeníka Kroutila je vzápětí dokonale zapomenuta. Oficiální kritika vytkne Tylovi obhroublost a volbu nevhodného ,,sprostého prostředí". Na scéně se totiž pohybují desítky lidových postaviček, které hovoří velmi řízným jazykem a sršatě vtipkuje na adresu měšťanského panstva. Panské obecenstvo nemínilo poslouchat mluvu a výsměch ulice. A tak je Fidlovačka na více jak čtvrt století zapomenuta, mizí v propadlišti času.
Rukopis je objeven a vyjde tiskem poprvé v roce 1877. Sáhne po ní režisér Městského divadla na Královských Vinohradech Karel Hugo Hilar. K údivu všech se ukáže, že dílo je sice nenáročné, ale velmi živé - zpěvohra dosáhne sedmdesáti repríz! Plynou léta. Kde domov můj hrají potulní harfeníci, zpívá se po hospodách či na nedělních výletech a záhy propuká první světová válka. A píseň Kde domov můj je v kruté atmosféře ničení a smrti, tentokrát už natrvalo, povznesena k novému ušlechtilému životu. Na válečných polích, daleko od vlasti, nalézá v ústech českých vojáků vznešený obsah. I lidé doma slyší nyní lépe než kdy jindy vroucnost a prostotu vyjadřující krásu rodné země a lásku k ní.
Usnesením vlády z roku 1920 se píseň Kde domov můj stává oficiální českou hymnou, klenotem, jímž zdobíme nejslavnostnější chvíle. Hrdý je ten, komu ji hrají na počest.
Na obrázku J.K Tyl - autor textu a Karel Strakatý - první interpret písně, autorem hudby byl František Škroup
