Dějiny národa Českého - DRAČKY A DODERKY
www.inadhled.cz Autorka: Jitka Čížová
Peřina plná prachového peří byla odedávna součástí života člověka a děvče, které se mohlo pochlubit vlastními peřinami ve výbavě, bylo po právu hrdé. Nadrat peří na takovou peřinu byla nelehká a zdlouhavá práce. Hospodyně pilně po celé léto pečlivě sbírala a podškubávala husy, aby měla na podzim dostatek peří na dračky.Když skončila práce na polích a nastaly dlouhé večery, donesla se vždy část uchovávaného peří z půdy či komory do světnice, kde se scházely ženy a dívky nejen příbuzné, ale i sousedící.
Do světnice se v hrnci přineslo jen tolik peří, kolik se mohlo zvládnout za večer sedrat, neboť pokud by nějaké nesedrané zůstalo do druhého dne, znamenalo to, že by se hospodyni nepovedly housata. Zbylé pápěrky se nesměly házet do kamen, protože by husy byly hubené. Nesměly se ale ani házet za dveře, neboť by se husy nedržely doma. Pápěrky se dávaly na jednu hromadu, to aby se prý housata držela v houfu. Věřilo se, že žena, která překročí pápěrky, tu rozbolí zuby i hlava. Co se tedy dělalo s tímto ,,odpadem"? Postarali se o to chudí lidé, kteří si jimi plnili své polštáře a peřiny.
Přišel - li někdo do stavení, musel sedrat několik peříček, aby měl štěstí při chovu hus, stejně tak v zájmu chovu každý muž ve stavení, kde dračky probíhaly. Dralo se každý večer kromě soboty. Draní v sobotu nevěstilo nic dobrého.Jednalo se o pověru týkající se opět chovu hus, ale také se v sobotu obzvláště vyrojilo mnoho much.
Při draní se vypravovaly pohádky a příběhy aby práce rychle utíkala.
Poslednímu večeru se říkalo ,,doderky" a dračce peří, které zůstalo poslední pírko v ruce, se říkalo ,,pápěrnice" a obvykle jí zůstalo do dalšího draní peří. Součástí doderek byla hostina, kterou hospodyně vystrojila jako poděkování za odvedenou práci. Z těchto dob se zachovalo pořekadlo ,,Do Martina dere, po Martinu přede".
Hospodyně velmi často peřiny větraly. Věděly, že slunce jim nesvědčí, neboť vysušují tuk z peří a peřiny tak mohou začít zapáchat. Proto je větraly ve stínu a pokud možno v průvanu.
