Dějiny národa Českého - EMIL HÁCHA

  Emil Hácha, celým jménem Emil Dominik Josef Hácha, se narodil otci Josefu Emanueli Háchovi a matce Marii Karolíně Pavlíně Háchové, roz. Klausové, 12. července 1872 v Trhových Svinech. Jeho otec pracoval coby berní úředník rakouského mocnářství. Byl to chytrý a bystrý chlapec, takže nastoupil rovnou do druhé třídy. Poté absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích a za dalším vzděláním se vydal na Univerzitu Karlovu do Prahy, kde roku 1895 úspěšně promoval jako doktor práv. Od roku 1898 nastoupil na české zemské místodržitelství v Praze a v letech 1916 – 1918 prohluboval své právnické zkušenosti jako dvorní rada u Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. Zde spolupracoval s dr. Ferdinandem Pantůčkem. Po vzniku Československa společně s dr. Pantůčkem pomáhal založit Nejvyšší správní soud (NSS), jehož se stal také členem a po smrti prezidenta NSS dr. Pantůčka byl 1925 jmenován Tomášem Garriguem Masarykem prezidentem tohoto soudu.

  V září roku 1938 byl prezident Edvard Beneš donucen přijmout takzvanou Mnichovskou dohodu, kterou se území státu zmenšilo o pohraniční oblasti ve prospěch Německa, a vzápětí abdikoval. Místo něj byl 30. listopadu zvolen nestranný Hácha. Hácha zprvu nebyl Hitlerovou loutkou. Odmítl mu slíbit věrnost, žádal propuštění všech politických vězňů a vysokoškolských studentů a nadále udržoval kontakt s exilovým prezidentem Benešem, který sídlil v Londýně.

  Rok 1938 se pro Československo nesl ve znamení změn, nejistoty a strachu z blížící se války. Emilu Háchovi navíc přinesl další bolest z úmrtí jeho milované manželky Marie Háchové, se kterou prožil dlouhé harmonické manželství a navíc špatně nesl také rozvod své dcery. Hitler na Háchu velmi tlačil, aby zbytek země svěřil do péče říše. Hácha nechtěl, bránil sebe i zemi. Hitler vyhrožoval, že všemi prostředky, a zejména brutálními, potlačí veškerý odpor a nadále vyhladí celý český národ.. Hácha během jednání dostal srdeční záchvat a nakonec ustoupil.

  Následující den německá vojska obsadila zbytek českých zemí a vznikl protektorát Čechy a Moravy s Háchou jako státním prezidentem. Ještě v roce 1941 udržoval kontakty s exilovou vládou v Londýně a spolupracoval s prezidentem Benešem. Zlom nastal až v roce 1942. Tehdy do Prahy dorazil nový říšský protektor Reinhard Heydrich, byl zatčen premiér Alois Eliáš a prof. JUDr. Jiří Havelka, prostřednictvím kterého Hácha udržoval kontakt se zahraničním odbojem.

  Po úspěšně provedeném atentátu na Reinharda Heydricha nacisté zvýšili tlak na české obyvatelstvo a také na prezidenta Háchu. Jeho vysoký věk (70 let) v kombinaci s ustavičným tlakem nacistů a kolaborantů a také kvůli rozmáhající se duševní nemocí (prezident Hácha trpěl arteriosklerózou) mu došly psychické síly a vůle prezidenta Háchy se zlomila. V této době se stává pro nacistický režim pouhou loutkou, kterou 3.říše ráda zneužila, aby mohla demonstrovat „sounáležitost Protektorátu a vlastenecké cítění jeho obyvatel s válečným úsilím Třetí říše“.

  Nacisté jej zneužili například 30. května 1942, kdy musel tvrdě odsoudit Benešovu exilovou vládu v Londýně nebo když přijal osobní dar od Adolfa Hitlera. S postupujícím časem se Háchův zdravotní stav zhoršoval, a tak přestal být pro nacisty i kolaboranty zajímavý, stejně tak k němu postupně ztratili důvěru členové domácího odboje, spojenci i exilová vláda.

  13. května 1945 byl Emil Hácha zatčen na zámku v Lánech a převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 14 dní před svými 73. narozeninami dne 27. června 1945 zemřel. Pro velkou část i dnešní veřejnosti je Hácha symbolem kolaborace. Ovšem už Národní soud, který proběhnul po konci 2. světové války a nebyl Háchovi nijak příznivě nakloněn, uznal, že Emil Hácha nebyl minimálně od ledna 1943 za své činy odpovědný kvůli duševní nemoci a do tohoto roku nebyla kolaborace jednoznačně prokázána. Na jeho obhajobu lze podotknout, že měl těsné vazby s Edvardem Benešem, úzce spolupracoval s protinacistickým odbojem a také to, že v roce 1939 zachránil většinu studentů zatčených na pohřbu Jana Opletala.